Velká tisková konference Vladimira Putina 2014

© Foto: RIA Novosti/Michael Klimentyev

Prezident Putin odpovídá v přímém televizním a rozhlasovém přenosu na otázky novinářů.

Je to už desátá každoroční tisková konference ruského prezidenta, na kterou bylo akreditováno 1 260 zástupců ruských a zahraničních médií. Hlavními tématy letošní tak zvané Velké tiskové konference prezidenta Putina jsou – ruská ekonomika, včetně situace s rublem, vztahy Ruska s Ukrajinou a mezinárodní situace.

Rozhovor hlavy státu s novináři vysílaly televizní kanály „První kanál“, „Rusko 1“, „Rusko 24“, rozhlasové stanice “Radio Rusko”, “Majak”, “Vesti FM“. Na tiskovou konferenci se akreditovalo 1259 ruských a zahraničních novinářů.

Dne 18. prosince 2014, Moskva

V. PUTIN:Dobrý den, vážení kolegové!

Velmi rád vás vidím v dobrém rozpoložení ducha, v bojovné náladě. Jak jsme postupovali naposledy, začnu tím, že vám povím o výsledcích práce za rok a pak se vynasnažím odpovědět na vaše otázky.

Hlavní je, samozřejmě, to nejzákladnější - hospodářské ukazatele. Růst hrubého domácího produktu, ten za 10 měsíců běžného roku činil 0,7, možná bude nějakých 0,6 procent. Včera jsme se setkali s kolegy, přesnější shrnutí vypočítávali. Saldo obchodní bilance se zvýšilo o 13,3 miliardy dolarů a dosáhlo 148,4 miliardy dolarů.

Po loňském pozastavení se poněkud zrychlilo tempo průmyslové výroby. Za období leden-září přírůstek činil 1,7 %. Na nízkých hodnotách zůstává také míra nezaměstnanosti. Klesala dokonce pod pět procent, nyní se pohybuje kolem pěti, možná 5,1 procenta.

Nadále se rozvíjí agroprůmyslový komplex. Myslím si, že roční výsledek jeho růstu bude činit 3,3 procenta. A jak víte, letos máme rekordní úrodu obilí - 104 miliony tun.

Navzdory všem turbulencím na finančním trhu, federální rozpočet letos bude mít přebytek, to znamená, že příjmy převýší náklady o 1,2 bilionu rublů, to je přibližně 1,9 % HDP. Ministerstvo financí stále ještě propočítává, ale skutečnost, že rozpočet bude přebytkový, je zřejmá.

Za hlavní výsledek tohoto roku v sociální oblasti je třeba, samozřejmě, označit pozitivní demografickou dynamiku. Přirozený populační přírůstek za uplynulých deset měsíců je 37,1 tisíc. Snižuje se úmrtnost a zvyšuje se porodnost. To je velmi dobrý trend a jistě se musí udělat všechno pro to, aby se udržel. Jak jsme slíbili, budeme i nadále valorizovat mateřský kapitál: v roce 2014 činil dohromady 429 408,5 rublů.

Byl dosažen a překročen na rok 2014 stanovený cílový poměr mzdy pro deset kategorií pracovníků. Víte, o co jde. Jsou to především učitelé škol, institucí doplňkového vzdělávání, sociální učitelé, vysokoškolští pedagogové, lékaři, střední a mladší zdravotnický personál, zaměstnanci kulturních institucí. V roce 2014 byly dvakrát valorizovány důchody: od 1. února o 6,5 procenta a od 1. dubna o 1,7 %.

Velkou pozornost jsme v letošním roce věnovali zlepšení bojových možností a bojeschopnosti ozbrojených sil. Nebudu vše vypočítávat. Zastavím se pouze u sociálního ukazatele. V roce 2014 trvalé bydlení získalo 11 700 vojáků ministerstva obrany. Služební byty dostalo k dispozici 15 300 vojáků. To je o 100 % více oproti plánovanému ročnímu cíli.

To je to, co bych chtěl říci z počátku ohledně čísel. Nyní pár slov o současné situaci. Myslím, že všichni chápeme, že ústředním tématem dneška, hlavním tématem, o nějž se zajímají občané naší země, je to, jaký je stav ekonomiky a národní měny, a v této souvislosti jak se situace bude vyvíjet v sociální sféře. Dovolte mi velmi krátce, několika větami říci, co si myslím o tom, jak se bude vyvíjet. Poté tiskovou konferenci v zásadě je možné ukončit (smích v sále). Ale pokud budete mít nějaké dotazy, budu se snažit na ně odpovědět.

Takže, samozřejmě, současná situace je vyprovokována vnějšími faktory, to především. Ale vycházíme z toho, že jsme neudělali velkou část z toho, co jsme plánovali udělat a říkali jsme, co máme udělat pro diverzifikaci naší ekonomiky prakticky během předcházejících 20ti let. Provést to bylo dost obtížné, ne-li vůbec možné, s ohledem na právě tuto příznivou v tomto případě vnější ekonomickou konjunkturu, když se byznys snažil investovat peníze hlavně tam, kde přinášely největší a rychlé zisky. Přestavět tento mechanismus je poměrně obtížné.

Dnes se situace, jak víte, změnila. Vliv na současnou situaci mají také vnější ekonomické faktory, v první řadě, jistě, ceny energetických zdrojů, ropy, a ty za sebou vlečou i cenu plynu. Myslím, že jak Centrální banka, tak i vláda přijímají v současné situaci příslušná opatření. Existují otázky i vůči vládě, i vůči Centrální bance ohledně včasnosti, kvality přijímaných opatření, ale celkově je to naprosto adekvátní a aktivita směřuje správným směrem.

Doufám, že včerejší, dnešní snížení směnného kurzu zahraniční měny a zvýšení hodnoty národní měny - rublů bude pokračovat. Je to možné? Možné to je. Je možné další snižování ceny ropy, a zda to bude mít vliv na národní měnu a tudíž i na všechny ostatní ukazatele, včetně inflace a tak dále? Ano, je to možné.

Co budeme dělat v této souvislosti? Budeme používat opatření, která jsme již vyzkoušeli a docela úspěšně, připomenu, v roce 2008. V tomto případě bude nutno zaměřit pozornost na pomoc lidem, kteří to opravdu potřebují, a udržet, to chci zdůraznit, udržet všechny naše plánované cíle co se týče sociálních otázek a problémů, majíce na mysli, samozřejmě, hlavně důchody, majíce na mysli mzdy v rozpočtové sféře a tak dále.

Jistě, pokud se situace bude vyvíjet nepříznivě, budeme muset provést některé úpravy našich plánů. Určitě se něco bude muset snížit. Ale stejně jisté je, to bych rád zdůraznil, že dojde, jak říkají experti, ke “skoku do černých čisel”, následné oživení a východisko ze současné situace je nevyhnutelné přinejmenším ze dvou důvodů. Za prvé, globální ekonomický růst bude pokračovat, tempo se snižuje, ale růst bude určitě pokračovat. Ekonomika poroste. A naše ekonomika se dostane ze současné situace.

Kolik času to zabere? Za nejnepříznivějších okolností, myslím, že pár let. A znovu opakuji, poté je růst nevyhnutelný, mimo jiné proto, že se vnější ekonomická konjunktura změní. Růst světové ekonomiky bude vyžadovat další energetické zdroje. Ale během této doby, a já o tom nepochybuji, se nám přece jen podaří udělat mnoho z hlediska diverzifikace naší ekonomiky, protože sám život nás bude nutit to udělat. Jinak by vůbec nebylo možné fungovat.

Takže celkově, a já to opakuji, rozhodně, splníme veškeré naše sociální závazky, opíraje se o rezervy, které máme. A díky Bohu, letos se dokonce o něco zvětšily.

Dovolte mi připomenout, že rezervy Centrální banky činí 419 miliard dolarů. Centrální banka je nemá v úmyslu bezhlavě utratit, a to je správně. Vládní rezervy, rezervy Fondu národního blahobytu, Rezervního fondu letos vzrostly přibližně o 2,4-2,5 bilionu rublů. Celkový objem rezerv je 8,4 bilionů. Opíraje se o tyto rezervy, jsem o tom přesvědčen, klidně budeme řešit základní sociální problémy, budeme se zabývat diverzifikací hospodářství, a nevyhnutelně, znovu opakuji, situace se vrátí k normálu.

Tímto bych chtěl ukončit úvodní část. Opakuji, můžeme skončit i tiskovku, ale jestliže jsou otázky, prosím, jsem připraven na ně odpovědět.

D. PESKOV:Víte, letos bych chtěl dát přednost těm, kteří celý rok pracovali společně s Vladimirem Vladimirovičem, tedy členům kremelského týmu novinářů. Nejprve chci udělit slovo Vjačeslavu Těrechovovi, “stařešině” této kremelské skupiny, který již mnoho, mnoho let spolupracuje s Vladimirem Vladimirovičem, cestuje za nim do všech koutů světa, do všech měst naší země. Prosím.

V. PUTIN:Tomu se říká bratříčkování: “No, jak bych nepomohl svému bližnímu!”.

V. TĚRECHOV:Zato mám zajímavou práci.

Přesto bych rád trochu upřesnil, Vladimire Vladimiroviči. Soudě podle situace v zemi, pokračuje hluboká měnová krize, taková, že dokonce v Centrální bance říkají, že ji ani ve zlém snu nemohli předvídat.

Co myslíte, po uplynutí těchto dvou let, o kterých jste mluvil, bude lépe, přejdeme-li finanční krizi? Běhen tohoto “černého” pondělí a úterý strhla se lavina kritiky jak na adresu Centrální banky, její předsedkyně, tak i na adresu vlády, pochopitelně. Souhlasíte s ní?

Děkuju.

V. PUTIN:Řekl jsem, že za nejnepříznivějších okolností vnější ekonomické konjunktury, taková situace může trvat přibližně, nikdo přece nemůže říct přesně, dva roky. To vůbec nemusí být nutné. Situace se může narovnat i dříve. Mohla by se začít narovnávat v prvním, ve druhém čtvrtletí, v polovině příštího roku, nebo na konci příštího roku…

Nikdo to nedokáže říct. Působí velmi mnoho faktorů nejistoty. Takže můžeme tomu říkat krize, pojmenovat to nějak jinak – lze jakákoli slova použít… Ale myslím, že jsem zcela jasně řekl, že Centrální banka a vláda celkově reagují přiměřeně situaci, která vznikla. Jsem přesvědčen, že některé věci - konečně taková kritika zní i ze strany odborné veřejností – že některé kroky mohly být operativnější.

V čem, podle mého názoru, by měly spočívat konkrétní kroky? A co vlastně dělají Centrální banka a vláda? Za prvé, jak víte, zvýšily základní úrokovou sazbu. Doufám, že tato základní sazba nezůstane po celou dobu těchto složitých událostí, spojených s vnější ekonomickou konjunkturou, a ekonomika se tak či onak přizpůsobí.

O co se opírá můj optimismus? O to, že se ekonomika bude nevyhnutelně přizpůsobovat životu a práci v podmínkách nízké ceny energetických zdrojů. To se prostě bude dít fakticky.

Jak rychle proběhne toto přizpůsobení, budou-li ceny i nadále, jak jsou dnes, nebo budou klesat i pod 60, 40, nevím, jak hodně. Ve skutečnosti pro nás – jakkoli hodně, prostě se bude měnit struktura ekonomiky. Jak rychle se to stane? Těžko říct. Ale že k tomu dojde, je to nevyhnutelné! Tohle chci zdůraznit. To si vyžádá život.

Co dělá Centrální banka? Hle, zvedla klíčovou sazbu. Co ještě by měla dělat? A co Centrální banky také dělájí? Je třeba stabilizovat národní měnu, a k tomu je třeba trochu stlačit rublovou likviditu, uvolnit a umožnit přístup hospodářských subjektů k valutové likviditě. A ve skutečnosti banka toto činí. Stejně má docela nízkou sazbu na měnu - 0,5%.

V zásadě já nevím, to je věc Centrální banky, snížit ji nebo ne, měly by to cítit a reagovat. Nerozhazovat zlaté a měnové rezervy a neutrácet je zbytečně na trhu ale jít cestou poskytování úvěrových zdrojů. Ve skutečnosti, oni tohle také dělají.

Jedním ze známých nástrojů je takzvaná repo půjčky. Buď na jeden den dávají, na týden, 28 dní, téměř na měsíc, a na rok. To jsou vratné peníze, ale pro účastníky hospodářské činnosti poskytují příležitost využívat tyto valutové prostředky. A dělá se vše správně.

Jen je třeba to dělat, možná, o půl kroku rychleji. Víte, já samozřejmě vnímám kritiku vůči Centrální bance, vůči předsedkyni Centrální banky. Zčásti je oprávněná, zčásti ne. Ale také vláda by neměla zapomínat na svůj díl odpovědnosti. Je třeba pracovat s těmi vývozci, kteří mají dostatečně velké valutové příjmy.

Premiér se setkal s hlavami našich velkých společností, a vidíme, že určitý výsledek se dostavil. Samozřejmě, mnoho z nich musí nyní vracet úvěry, musí přemýšlet o stavu svých společností.

Podník, stejně jako obyčejný občan, se také snaží něco ušetřit, nechat něco pro strýčka Příhodu. Zda je to správné ekonomické chování? Z hlediska ekonomické logiky nikoliv. Ale firmy to přesto dělají. A my dnes vidíme, že výsledek celkově existuje, že takzvané odrážení se ode dna probíha.

Je třeba používat i jiná opatření v kompetenci vlády. Co mám na mysli? Například, jde samozřejmě, o boj s inflací, to je úkolem Centrální banky. Ale existují některé věci a mluvili jsme o tom, já jsem o tom hovořil veřejně, když jsme se setkali s vládou. Například, ceny benzinu a ceny potravin - je nutno se tím zabývat. Přičemž v takové situaci, za takových okolností je třeba se tím zabývat, ať kdo co týden setkávat se s producenty, s účastníky trhu, s obchodními řetězci, s maloobchodem a ropnými společnostmi, které náš trh do značné míry zmonopolizovaly - Federální antimonopolní služba by měla pracovat, jak se patří.

Tyto akce by měly být společné, kolektivní, smysluplné. Bez zasahování samozřejmě, do vlastních pravomoci, řekněme, Centrální banky nebo vlády. Spolu s tím koordinace musí být, a musí přicházet včas.

Proto, samozřejmě, je možne atakovat Nabiullinovou,, ale nezapomínejme, že obecně celá ta politika je adekvátní. Nejen Centrální banka je zodpovědná za hospodářskou situaci v zemi.

D. PESKOV:Další Nestor prezidentského novinářského týmu Alexandr Gamov, prosím, “Komsomolskaja pravda”, pokud máte, na co se zeptat.

A. GAMOV: Alexandr Gamov, “Komsomolskaja pravda”.

Já především mám co říct. Vladimire Vladimiroviči, myslím, že mnozí dnes tolik čekali na vás, na váš příchod na tiskovou konferenci. Všichni hádali, jakou náladu bude mít Vladimir Putin, protože na tom do značné míry závisí nálada v zemi. Přišel jste, několikrát jste se usmál a já vám děkuji za váš optimismus. Doufám, že všechno bude opravdu tak, jak jste řekl.

A otázky mám následující. Od roku 2008 svorně říkáme, že je na čase zbavit se závislosti na ropě, přestavět naši ekonomiku, aby byla efektivnější. Ale to, co se děje v těchto dnech, musíte souhlasit, ukazuje že, obecně vzato, neuspěli jsme.

Stále jsme zatraceně závislí na ropě, a není známo, jak dlouho ještě. Řekněte mi upřímně, jak to vnímáte vy, dokážeme využít současnou krizi k prospěšným účelům, zbavit se závislostí, přestavět ekonomiku? Chápu, že rychle to nepůjde.

A za druhé. Ve svém Poselství Federálnímu shromáždění jste za potlesku země a byznysu nastínil řadu úlev, které opravdu nechaly na sebe dlouho čekat. Ale existuje taková pochybnost, vy přece dobře víte, že hlavním nebezpečím v Rusku jsou byrokratické průtahy, zašmodrchávání, odkopávání všech důležitých, potřebných, správných rozhodnutí, včetně prezidentských. Jste si teď jistý, že vaše postuláty, vaše myšlenky, vaše rozhodnutí budou tentokrát přece jen splněny a váš optimismus bude potvrzen reálnějšími kroky?

Děkuji, Vladimire Vladimiroviči.

V. PUTIN:Jistotu dává pojistka, jak víme. V tomto případě naši jistotou je správná makroekonomická politika a rezervní fondy k řešení sociálních problémů. Celkově to je solidní politika, která nám tuto jistotu poskytuje.

Ale co se týče byrokratických průtahů, mohu vám říci, zde jsou zřejmě kolegové z Evropské unie, jestli se jich zeptáte na byrokracii v Bruselu, řeknou vám, jak se to dělá. Naši byrokraté ještě zaostávají za těmi bruselskými.

Tento problém, samozřejmě, stejně existuje, ale příčina není v byrokracii. Víte, v čem spočívá? Vždyť jsem na začátku řekl, že teď řeknu pár frází, pár vět a pak můžeme tiskové konference ukončit, a nezdá se, že to byl vtip.

Příčina není v tom, že byrokratické průtahy znemožňují rozhodnutí. Věc se má tak, že když vnější ekonomická konjunktura nutí hospodářské subjekty k investicím, řekněme, do energetiky, chemie nebo do hutnictví, pak i kdyby se vláda všemožně pokoušela vyladit daňové nástroje, zvýhodnění nesurovinového byznysu, jedná se o poměrně složitý proces, protože rozpočtové prostředky na to zpravidla nestačí.

Jinak všechny tyto nástroje se u nás používají a používaly již několik let. Snažíme se vytvořit co nejpříznivější podmínky pro rozvoj výrobní částí podnikání, skutečné výroby, ale to je docela těžké. Zejména v tom případě, když můžete získat větší zisk investováním do energetiky. Víte, 80 procent žádostí, které přicházejí na vládu, nejsou spojené s investováním do vysoce technologických oblastí, ale kvůli získání nějakého naleziště. Proč? Protože tam jsou peníze rychle a velké.

Teď se dostávám k odpovědi na vaši otázku. Pokud tržní prostředí se vyvíjí jinak, pak sám život tlačí k tomu, aby se peníze investovaly do jiných odvětví. A to je povzbudivé, kupodivu. Ano, v něčem to bude mnohem obtížnější. Ano, budeme muset řešit sociální otázky, ať to stojí, co to stojí, a plnit sociální část prezidentských dekretů z roku 2012.

Jsme schopni to udělat? Ano. Ale souběžně je třeba využít této situace k dodatečnému vytvoření podmínek pro výrobní byznys a diverzifikaci hospodářství. Doufám, že právě dnešní konjunktura nám k tomu pomůže.

D. PESKOV:Andreji Kolesnikove, nemůžeme pokračovat bez vaší otázky.

A. KOLESNIKOV:Andrey Kolesnikov, deník „Kommersant“.

Vladimirt Vladimiroviči, počátkem roku 2012, a to v jednom ze svých předvolebních článků (které později dostaly formu květnových výnosů, jak je známo), citoval jste Alexandra Gorčakova, když jste popisoval stávající situaci. Řekl jste: “Rusko se koncentruje”.

Řekněte mi, prosím, co se dnes se zemí podle vašeho názoru děje? Jak to s ní je: stále se koncentruje nebo možná přišel čas odkoncentrovat se, dokonce není-li na čase konečně se uvolnit?

Děkuju.

V. PUTIN: Je třeba pracovat. A v tomto smyslu se jen málo změnilo. A nejen to: dnešní podmínky nás k tomu tlačí. Dívám se už na to z různých úhlů, vidím, že prakticky téměř stejné téma s kolegy z různých stran nastolujete. Musíme pracovat. A vnější podmínky nás nutí být účinnějšími, přecházet na inovativní cestu rozvoje.

Vždyť co potřebujeme pro budoucnost naší ekonomiky? Potřebujete vytvořit příznivé podnikatelské prostředí, zajistit svobodu podnikání, je třeba zaručit vlastnická práva, je třeba přestat pomocí donucovacích orgánů pronásledovat všechny, kteří se znelíbili a využívat těchto nástrojů pro konkurenční boj. Je nutno zavést úlevy výrobní části byznysu, pozvednout regiony Ruské federace, které vyžadují zvláštní pozornost, jako například na Dálném východě.

Děláme to, nebo ne? Ano. Ale v Poselství jsem přece nastínil celý program, co bychom měli udělat. Mám na mysli i daňové prázdniny pro čtyři roky, mám na mysli absence kontroly v délce tří let těch podniků, které po tři roky nebyly zapleteny do žádných vážných porušení, mám na mysli výhody pro malé podnikání. Musíme pokračovat v této koncentraci a posílit ji konkrétními činy.

V. KONDRAŤJEV:Vladimire Vladimiroviči, nedávno jsme oslavili 25 let od pádu Berlínské zdi. Sám jste byl svědkem událostí před 25 lety, když jste pracoval v NDR. Od té doby bylo mnoho dosaženo, možná není to zrovna to, co jsme si mysleli na začátku, tehdy se mnohé očekávalo, ale přesto úspěchy byly. A díky vaší vytrvalosti Rusko jednou dokonce bylo blízko zrušení vízového režimu s Evropou.

V tomto jubilejním roce v průběhu pár týdnů se staví nová zeď. Není z betonu, ale přesto neméně zřetelná, neviditelná, ale je to zeď odcizení, nedůvěry a vzájemného obviňování. Kam může nás dovést toto ochlazení? Někteří říkají, že jsme téměř na pokraji nové „studené války“. Budeme v budoucnu žít v rozděleném světě nebo přece jen jsou jakési příležitosti k obnovení dialogu a spolupráce?

V. Putin: Teď jste řekl, že spadla Berlínská zeď, a že teď vidíme, že se staví jakési nové zdi. Odpovím na tuto otázku a doufám, že budete se se mnou souhlasit.

Není to až teď co to pozorujeme. Jste přece odborník na Německo, na celou Evropu. Cožpak po pádu Berlínské zdi nám neslibovali, že nedojde k rozšiřování NATO na Východ? Ale začalo to okamžitě. Dvě vlny rozšíření. Řekněte, není to zeď? Ano, není zhmotněná, je to virtuální zeď, ale začala vznikat. A co systém protiraketové obrany blízko našich hranic? Co to je, není to přece ta zeď?

Chápete, nikdo se nezastavil. V tom tkví hlavní problém dnešních mezinárodních vztahů. Naši partneři se nezastavili. Rozhodli se, že jsou vítězové, jsou nyní impérium, a všichni ostatní jsou vazaly a je třeba je zmáčknout. Říkal jsem o tom v Poselství. Právě v tom je problém. Nezastavili se s budováním zdí, přes všechny naše pokusy a gesta spolupracovat bez jakýchkoliv dělicích čar v Evropě a ve světě vůbec.

A myslím, že náš dost tvrdý postoj ve známých krizových situacích, včetně Ukrajiny, by měl našim partnerům vzkázat, že ta správná cesta je přestat stavět tyto zdi a budovat společný humanitární prostor, prostor bezpečnosti a ekonomické svobody.

Vzhledem k tomu, že jsem se zmínil o Ukrajině - viděl jsem plakát, Dmitriji Sergejeviči, omluvte mne, ale nemohu neudělit slovo našim kolegům z Ukrajiny. Prosím.

R. CYMBALJUK: Roman Cymbaljuk, ukrajinská agentura “UNIAN”. Pokud mohu, dvě velice krátké otázky.

V. PUTIN:Poslouchám.

R. CYMBALJUK:První otázka se týká trestní operace, kterou jste zařídil na východě naší země a především proti rusky hovořícímu obyvatelstvu. Není žádným tajemstvím, že tam bojují ruští vojáci a ruští bojovníci, kteří to vše provádějí.

Otázka: Kolik ruských vojáků jste tam poslal? Kolik jste tam poslal techniky? Kolik z nich padlo na Ukrajině? Co byste jako vrchní velitel řekl rodinám padlých ruských důstojníků a vojáků?

A pokud můžu, velmi stručně druhá otázka. Měli jsme prezidenta, jmenoval se Viktor, teď se skrývá na území Ruské federace. Ve své době uvěznil číslo jedna strany “Vlast” Juliu Timošenkovou. Odseděla to, a teď číslo jedna strany BJT sedí též, tentokrát v ruském vězení.

V. PUTIN: Copak, prosím? Ještě jednou.

R. CYMBALJUK: Číslo jedna na seznamu strany „Blok Julije Tymošenkové“ nyní sedí ve vězení, v ruském vězení. Mám otázku: za jakých podmínek propustíte ukrajinskou pilotku Savčenkovou, ukrajinského režiséra Olega Sencova a dalších minimálně alespoň 30 ukrajinských válečných zajatců, které držíte na území Ruska v různých vazebních zařízeních?

Děkuju.

V. PUTIN:Začněme s poslední otázkou, pak samozřejmě odpovím i na vaši první otázku.

Poslední otázka se týkala občanky Savčenkové, za jakých podmínek může být propuštěna. Já zde zastávám naprosto otevřenou a, podle mého názoru, pochopitelnou pozici. Zde v sále jsou přítomni kolegové těch našich novinářů (jsou to však také vaši kolegové), kteří zahynuli při výkonu svých služebních povinností v jihovýchodní části Ukrajiny. Chtěl bych zdůraznit, že se tito lidé neúčastnili žádných bojových akcí na žádné ze stran. Byli neozbrojeni.

Povinnost všech státních struktur, včetně vojenských, spočívá v ochraně životů a zdraví, ve vytváření podmínek, aby mohli plnit svou povinnost šířit objektivní a plnohodnotné informace, přinejmenším tak, jak je vidí. To je skutečnost, která je všeobecně platná v civilizovaném světě. Tito lidé byli zabiti. Podle našich orgánů činných v trestním řízení, zaměřovačkou při této vraždě byla paní Savčenková.

Pokud se během předběžného vyšetřování a soudu prokáže, že s tím nemá nic společného, že nenese žádnou vinu, bude okamžitě propuštěna. Pokud se ukáže, že je to její vina, a že se opravdu podílela na této vraždě, vycházím z toho, že ruský soud přijme příslušné rozhodnutí a bude odpykávat trest podle rozhodnutí soudu. Nicméně, nikdo nemá právo předem prohlašovat o komkoliv, že je vinen ze spáchání jakéhokoliv zločinu, mám na mysli to, že v naší zemi platí princip presumpce neviny. Proto počkejme, jak se bude vyvíjet předběžné šetření a jaké závěry učiní ruský soud.

Ohledně ostatních vojáků, o kterých jste se zmínil. Nepovažujeme je za žádné zajatce, jsou zbaveni svobody a vůči nim probíhá předběžné šetření kvůli podezření o jejich zapojení do teroristických aktivit. To je tedy druhá část vaší otázky.

Nyní k první otázce – ohledně toho, kdo je za co odpovědný. U nás v Rusku, vlastně stejně jako téměř ve všech ostatních prezidentských republikách, prezident je zodpovědný za vše. Co se vojáků týče, za jejich osud odpovídá vrchní velitel. Vezměte prosím na vědomí, že u nás je to jedna a tatáž osoba.

Všichni lidé, kteří podle volání svého srdce plní svou povinnost nebo se dobrovolně účastní nějakých bojů, včetně probíhajících v jihovýchodní časti Ukrajiny, nejsou žoldáci, protože za to nedostávají peníze.

V našem společenském vědomí to, co se děje v jihovýchodní části Ukrajiny, je opravdu trestná operace, ale provádí ji dnešní kyjevské orgány, nikoliv obráceně. Vždyť to nejsou příslušníci domobrany Jihovýchodu, kteří by poslali své bojové jednotky na Kyjev, ale naopak, kyjevské mocenské orgány poslali ozbrojené síly na Jihovýchod, používají systémy salvové palby, dělostřelectvo a bojové letectvo.

V čem je problém a jak se může řešit? Pokusím se odpovědět na tuto otázku. Problém spočívá v tom, že po státním převratu – a ať si někdo říká co chce, státní převrat se v Kyjevě stal, přičemž došlo k němu ozbrojenou cestou, – část země nepřijala tento vývoj.

Místo toho, aby se s nimi zahájil jakýkoli politický dialog, začali zpočátku používat donucovací orgány, policii. Když to nevyšlo, začali nasazovat armádu. A když i tohle nevyšlo, dnes se snaží vyřešit problém silově pomocí hospodářské blokády.

Považuji tento způsob za naprosto beznadějný, škodlivý pro osud státnosti Ukrajiny a ukrajinský lid. Doufám, že se nám podaří v průběhu dialogu, a my jsme připraveni vystoupit v roli prostředníka, zahájit přece jen přímý politický dialog a těmito kroky, těmito politickými nástroji urovnat situaci až do obnovení jednotného politického prostoru.

A. VERNICKIJ:Anton Vernickij, „První kanál“.

Vladimire Vladimiroviči, to, co se teď děje s naší ekonomikou, je to odplata za Krym? Možná je na čase přiznat si to?

V. PUTIN:Ne, to není odplata za Krym. To je odplata, nebo spíše cena za naši přirozenou touhu zachovat sami sebe jako národ, jako civilizace, jako stát. A řeknu proč. Již jsem v odpovědi na otázku vašeho kolegy z NTV řekl, že jsme se po pádu Berlínské zdi, po zhroucení Sovětského svazu – o tom jsem v Poselství také hovořil, - zcela otevřeli pro naše partnery. No a s čím jsme se setkali?

S přímou plnou podporou terorismu na severním Kavkazu. S přímou, chápete? Co to je, chovají se snad takto partneři? Nebudu zacházet do detailů, ale to je fakt a každý to ví. V jakékoliv otázce, ať děláme, co děláme, vždy jsme naráželi na oponování a boj s námi.

Vzpomeňte si, jak země připravovala Olympijské hry 2014. S jakým nadšením a elánem jsme to dělali, abychom připravili svátek nejen pro naše sportovní nadšence, ale také pro milovníky sportu na celém světě.

Vždyť je to zřejmá skutečnost: byly podniknuty bezprecedentní snahy, zjevně koordinované, diskreditovat jak přípravy na Olympijské hry, tak i samotný průběh Olympiády. Je to zřejmý fakt. Proč? Kdo to potřebuje? A tak to je to do nekonečna.

Uváděl jsem, víte, na tzv. Valdajském klubu, příklad a připomněl náš nejznámější symbol - medvěda, který chrání svou tajgu. Víte, o čem to je? Budeme-li pokračovat s takovou analogií, já sám se občas zabývám myšlenkou: možná by měl náš Míša sedět v klidu, nehonit prasata a selata tajgou, stravovat se bobulemi a medem. Možná, že ho pak nechají na pokoji?

Nenechají, protože vždy se ho budou snažit uvázat k řetězu. A jakmile ho budou mít na řetězu, vytrhají mu i zuby i drápy. V dnešním chápání jsou to síly jaderného odstrašování. Jakmile, chraň Bůh od toho, se to stane, Míša nebude zapotřebí, a tajgu si okamžitě přivlastní. Vždyť jsme to slyšeli, téměř od oficiálních osob opakovaně, že je to nespravedlivé, že Sibiř s její nesmírným bohatstvím, celá patří Rusku. Proč nespravedlivé? Ale odtrhnout od Mexika Texas, to spravedlivé je. Ovšem to, že hospodaříme na své vlastní půdě, to je pry nespravedlivé, je to třeba rozdat.

A pak, po tom, jakmile vytrhnou drápy a zuby, pak Míša není vůbec zapotřebí. Udělají z něho vycpávku, a hotovo. Takže to není kvůli Krymu. Jde o to, že bráníme svou nezávislost, suverenitu a právo na existenci. To je to, co všichni musíme pochopit.

A pokud jsme přesvědčeni, že jedním z problémů, které máme dnes, včetně v ekonomice, je účinek sankcí, a je tomu tak, z celkového objemu problémů až 25 procent - to je, pravděpodobně, účinek sankcí, možná 25-30. Ale musíme to pochopit. Chceme zachovat svou identitu a bojovat, změnit, mimochodem, k lepšímu, s využitím těchto dnešních jevů, strukturu naší ekonomiky, stát se více nezávislí, projít tím vším - anebo chceme, aby si naši kůži pověsili na zeď. Takovou máme volbu. A Krym s tím nemá nic společného.

D. PESKOV: Naše dnešní vysílání zajišťuje VGTRK, televizní kanál „Rusko”.

J. ROŽKOV: Zdravím vás, Vladimire Vladimiroviči! Jevgenij Rožkov, televizní kanál “Rusko”, “Zprávy”.

S Krymem je vše více či méně jasné. Pravděpodobně, otázkou bude pouze to, kolik peněz se bude muset nakonec investovat do jeho rozvoje po složité ukrajinské minulosti. Ale chtěl bych položit nejbolavější a nejpalčivější otázku o tom, co se děje na východě Ukrajiny, o tom co se děje v té části Ukrajiny, která se nazývá teď Novorusko, sami sobě říkají Novorusko. Jak vidíte osud Novoruska, této části Ukrajiny? Věříte v úspěch minských dohod, zda povedou k míru? Jak budeme nadále pomáhat Donbasu: stejně jako teď, humanitárními konvoji, nebo ještě jinak?

V. PUTIN: Už jsem na to, podle mého názoru, částečně odpověděl, když jsem odpovídal na otázku vašeho ukrajinského kolegy. Jsme přesvědčeni, že krize někdy musí být vyřešena, a čím rychleji, tím lépe. To za prvé.

Za druhé. Musí se řešit a vyřešit politickými prostředky a nikoliv prostřednictvím nátlaku, není důležité jakého: hospodářskou blokádou, nebo použitím ozbrojených sil. A samozřejmě budeme pomáhat lidem, jak to děláme právě teď. Vy víte, byl vyslán již desátý humanitární konvoj. Ale přesto měli bychom se vrátit také k základním principům mezinárodního práva a z práva lidí rozhodovat o vlastním osudu.

Nikoliv náhodou jsem řekl, není to jenom fráze, že je třeba obnovit mír, řešit to politickými prostředky. Vycházíme z toho, že bude obnoven i společný politický prostor. Jaký může být, to je teď těžké říct. Ale zdá se mi, že je třeba směřovat k tomu. Snažit se o to by měly obě strany, v tom je problém. Obě. A je třeba respektovat lidi, kteří žijí v jihovýchodní části Ukrajiny. Je třeba obnovovat hospodářské vazby.

Je známo, že velká část elektroenergetiky Ukrajiny využívá uhlí z Donbasu, ale dosud ho nekupují. Byli jsme požádáni vyvíjet tlak na Jihovýchod Ukrajiny, na Donbas, s tím, aby horníci souhlasili s dodávkami. Udělali jsme to, ale stále nekupují. Proč? Protože uzavřeli všechny banky, není možné zaplatit. Moji kolegové mi doslova předevčírem řekli: “Ano, jsme připraveni zaplatit, včera jsme poslali platbu předem.” Ptal jsem se - nepřišla žádná platba předem. Na kartu to poslali, údajně, horníkům. Ale karty nefungují. A tak je to se vším. Nicméně jiná cesta, nežli cesta mírového řešení, neexistuje.

Co se týče minských dohod, to je velmi důležitá součást a my podporujeme jejich plnění, protože za prvé, byl jsem jedním z iniciátorů setkání v Minsku společně s Petrem Alexejevičem Porošenkem. Samozřejmě prezident Ukrajiny jistě chce urovnání, nemám pochyb o tom, že se o to snaží. Ale není tam sám. Dnes již slyšíme prohlášení jiných oficiálních činitelů o tom, že by se mělo bojovat snad až do konce, to vše může vést k jakési celokontinentální krizi. Slyšeli jsme hodně bojovných prohlášení. Myslím, že prezident Porošenko je přece jen naladěn na urovnání, ale potřebujeme konkrétní činy, kroky jsou zapotřebí.

Minské dohody – mají se respektovat, nebo ne? Ano, mají. Opakuji, že jsem byl jedním z iniciátorů. Já teď řeknu jednu důležitou věc, chci, abyste to všichni slyšeli: naši zástupci v Minsku podepsali memorandum v září a k němu byly přiloženy protokoly, které vymezovaly demarkační linii, jenže zástupci Doněcka tyto protokoly nepodepsali, v tom je ten problém. Od samého začátku říkali: “To nemůžeme“. A když jsme se snažili na ně tlačit, řeknu to otevřeně, čestně, jsou zde věci, které veřejnost potřebuje vědět, odpověděli nám: “Nemůžeme odejít z těchto vesnic (existují tam tři-čtyři vesnice, které jsou sporné), máme tam rodiny, máme tam děti, manželky, sestry. Nechceme, aby je tam všechny pozabíjeli a znásilnili”. To je ten problém, ten nejdůležitější. Ale také ukrajinští oficiální představitelé nestahují své jednotky z těch pozic, které měly opustit, řekněme, z letiště v Doněcku. Vždyť tam sedí.

Víte ale, jaké jsou poslední události? Domobrana jim umožnila střídat své vojáky na letišti, odvezla je do lázně, dodává pro ně potraviny. Víte, je možné se nad tím pousmát, ale na druhé straně, v tom existují i nějaká pozitiva. Možná nakonec se lidé budou schopni dohodnout.

Všichni trvají na výměně zajatců. Jsem přesvědčen, že všechny je třeba vyměnit za všechny bez dalších podmínek. Ale život je mnohem složitější. Když se objeví seznamy, ukáže se, že - v každém případě to nám říkají zástupci domobrany Donbasu – v těchto seznamech jsou z ukrajinské strany osoby, které byly zadrženy nikoliv v souvislosti s boji v jihovýchodní části Ukrajiny, nýbrž někde v Chersonu nebo Oděse, je třeba ověřit tyto seznamy. Přesto na výměně trváme. Jsem toho názoru, že lidé by měli do Nového roku, do Vánoc být se svými rodinami - bez ohledu na jakékoliv další okolnosti.

Včera existovala dohoda o výměně 30 lidí. Zástupci domobrany přijeli na místo výměny, objevil se představitel oficiálních orgánů Kyjeva a řekl: “Ne, nebudeme měnit až do příštího summitu v Minsku”. Je možné, samozřejmě, také touto cestou jít, ale pokud to bylo možné, přivezli 30 lidí, pak by mohli vzít alespoň je. Rozumíte tomu?

Dobře, to jsou detaily. Přesto takové pozitivní věci, včetně z hlediska hledání společného řešení při naplňování minských dohod, to je velmi důležitý a užitečný proces.

Teď jsme se dohodli, že v co nejbližší době, dnes nebo zítra, v podobě videokonference proběhne dialog, a další krok bude následovat na schůzce v Minsku. Ale je důležité ještě toto: je důležité, aby kyjevské orgány rovněž plnily všechna svá ujednání. Tam byla dohoda, že bude přijat zákon o amnestii. A kde je? Celou dobu nám tvrdí, že byl přijat zákon o zvláštním postavení. Ale ten nemohl fungovat, tento zákon, rozumíte nebo ne? Protože zákon mohl nabýt platnost a opravdu začít fungovat jen tehdy, kdyby byl přijat další akt o této delimitační čáře, ten však přijat nebyl. Takže je třeba přestat s kompilacemi. Je třeba pochopit, že pokud Ukrajina chce obnovit mír, klid a územní celistvost, pak je třeba respektovat lidi, kteří žijí v jednotlivých oblastech země, a spolu s tím vést s nimi přímý, otevřený, upřímný politický dialog, opravdu politický a zastavit nátlak. Já doufám, že nakonec všichni půjdou touto cestou.

D. PESKOV:Nezaslouženě jsem zapomněl na naši přední tiskovou agenturu Veronika Romaněnková, prosím.

B. ROMANĚNKOVÁ:Děkuji vám. Agentura TASS, Veronika Romaněnková.

V letošním roce vyšlo najevo, že se energetická diplomacie stala klíčovým faktorem geopolitiky. Nakolik je odůvodněn obrat Ruska na Východ, plynové kontrakty s Čínou a Tureckem? Jsou-li propočtena všechna úskalí těchto projektů, protože mnoho lidí si stále myslí, že čínská smlouva není rentabilní a “turecky proud“ vyvolá závislost Ruska na Turecku? Jste schopen to vyvrátit?

V. PUTIN:Ne, a vyvracet nebudu. Víte, jsou to tak zjevné věci, že se ani nemusí vést o tom spor. Často slyším: “obrat Ruska na Východ“. Ale přečtěte si americké analytické úvahy. Tam se píše o obratu Spojených státu na Východ. Je to tak, nebo ne? Zčásti ano.

A proč? Je to způsobeno politikou? Ne, souvisí to s procesy v globální ekonomice, protože východní část ATR - Asijsko-Tichooceánský region - roste rychleji než ostatní části světa, objevují se nové příležitosti.

Z hlediska energetiky v Číně, Indii, v samotném Japonsku, Jižní Koreji roste potřeba energetických zdrojů mílovými kroky. Všechno se tam vyvíjí rychleji než v jiných regionech světa.

Tak co, nemáme si toho všímat, nebo co? Všechno, co právě děláme, bylo plánováno už dávno, ještě před vznikem problémů v globální a dokonce i v naší ekonomice. Je to prostě realizace toho, co jsme měli v plánu dříve.

Co se týče kontraktu s Čínou, ten není ztrátový. My jsme na obou stranách, chci to zdůraznit, z obou stran souhlasili s úlevami, to je pravda. Úlevy vůči tomuto projektu poskytla jak čínská strana, nebudu teď říkat, jaké úlevy to jsou, není tam nic zvláštního.

Vláda jednoduše rozhodla, že poskytne určité výhody účastníkům tohoto procesu, a my, z naší strany, učinili rozhodnutí o poskytnutí jistých úlev. A projekt se samozřejmě stal ziskovým. O tom není pochyb!

Tím spíše, že jsme se dohodli na vzorci pro výpočet ceny, která se liší jen málo, pokud vůbec, od vzorce, který se používá ve vztahu k Evropě, ale zohledňuje koeficienty, které jsou spojené s trhem v tomto regionu světa. To je naprosto normální věc.

A navíc nám, Rusku, to umožní, jelikož dostaneme a zkoncentrujeme rozsáhlé zdroje během počáteční fáze projektu, nikoli jen natáhnout vývozní rouru, ale začít s plynofikací Dálného východu. To nám umožní učinit další velmi důležitý krok. Jaký? Připojit západní a východní plynovodní systémy. A mít schopnost dopravovat zdroje z Východu na Západ a ze Západu na Východ, když to bude výhodné z hlediska světové konjunktury. Jde o velmi důležitou věc.

Konečně bez toho bychom jednoduše nemohli přistoupit k plynofikaci regionů Dálného východu a východní Sibiře. To je naprosto výhodná záležitost. Nemluvím už o tom, že to bude obrovská stavba, pracovní místa a příjmy daňového systému na všech úrovních, oživení této oblasti světa a našich regionů Dálného východu.

Pokud jde o Turecko, turecká ekonomika také roste. Potřebuje další energetické zdroje, stejně jako region Asie a Pacifiku. Před mnoha lety jsme vybudovali takzvaný „Modrý proud“. A nyní turečtí partneři žádají, abychom zvýšili dodávky především na domácí turecký trh. Copak máme je snad odmítnout?

Máme s nimi všechny základní dohody související se vzorcem ceny, spojené s harmonogramem dodávek a tak dále. Máme představu a přibližně známe jejich potřeby. Samozřejmě, prodáváme to, co máme a co oni potřebují. Jasně, že to uděláme.

Zda je možné takzvané evropské centrum na hranicích Turecka a Řecka? To nezáleží na nás. Záleží to do značné míry na našich evropských partnerech. Chtějí mít stabilní, bezpečné, naprosto jasné dodávky energetických zdrojů z Ruska, které zoufale potřebují, bez tranzitních rizik? Skvělé, pak budeme na tom pracovat.

Pak bude možné přes Řecko dojít k Makedonii, můžete i dále jít - do Srbska, lze znovu přijít do Baumgartenu, do Rakouska. Nechtějí? Prosím, necháme toho. Věc se ale má tak, že levnější a spolehlivější dodávky než z Ruska nejsou, ani se v historicky krátkém časovém horizontu neočekávají.

G. DUBOVICKIJ: Grigorij Dubovickij, RIA Novosti.

Vladimire Vladimiroviči, vrátím se k tématu situace na devizovém trhu, tím spíše, že se vyvíjí denně, miliony Rusů to znepokojuje. Mnozí odborníci včetně vás tvrdí, že jedním z důvodů, proč k této situaci došlo, mohou být kroky měnových spekulantů. Zazněly i konkrétní společnosti, konkrétní jména. Můžete pojmenovat tyto lidi, kdo to je, jsou to Rusové nebo nějací cizinci? A proč je nelze přemoci? Jsou tak silní, nebo my jsme natolik slabí?

A pokud dovolíte, druhá otázka na stejné téma: zda plánuje Centrální banka a vláda taková opatření, jako je fixace kurzu rublu nebo jeho denominace?

V. PUTIN: To je to, co podnikli právě naši ukrajinští partneři a nepřineslo to žádný pozitivní výsledek. Čili nutit prodávat, tohle máte na mysli, nutit hospodářské subjekty, vývozce našich základních komodit, které mají devizové příjmy, povinně prodávat. Ale oni přijdou zítra a koupí znovu, jak už to bylo v Kyjevě, a v jiných zemích se to děje.

Dalším krokem by bylo omezit jejich nákupy na domácím trhu, ale to bychom zašli daleko. Proto Centrální banka neplánuje, co já vím, a vláda taktéž, omezování našich exportérů v těchto ukazatelích, a postupuje správně.

To však neznamená, že vláda nemůže působit alespoň prostřednictvím svých zástupců ve správních radách. Chápete, jsou to naše největší energetické společnosti, jsou především se státní účastí, a proto tam je vliv možný. Ale žádná direktivní nařízení, omezení nejsou plánována, nebudeme to dělat.

Pokud jde o takzvané spekulanty. Není to trestně právní pojem - spekulanti na devizovém trhu. Mohou to být cizinci – účastníci devizového trhu, různé fondy, jsou přítomni na ruském trhu a docela aktivně pracují.

Můžou to být i naše společnosti, a obecně vzato, už jsem o tom mluvil na začátku, je to zcela v souladu s praxí jakékoliv tržní ekonomiky. Objeví se vždy, když mohou vydělat peníze.

Nekradou, nesnaží se někoho podfouknout, jen si pracují na trhu, vytváří pro sebe příznivou situaci, přičemž popostrkují, připusťme, jak to bylo na začátku tohoto procesu, řekněme, v tomto případě Centrální banku Ruské federace, aby vstoupila na trh a prodávala zlaté a měnové rezervy v naději na podporu směnného kurzu národní měny, aby prováděla takzvané intervence.

Ale Centrální banka se zastavila a dobře udělala. Možná měla to udělat dříve a tvrději, pak by možná nebylo třeba zvyšovat sazbu až na 17 procent. Ale to je další otázka, je to otázka vkusu, abych tak řekl, i když je velmi podstatná, to je pravda. Tak tedy řekl jsem, kdo je to.

Víte, před dvěma dny jsem mluvil s některými z nich telefonicky, přátelsky a zeptal jsem se: proč pozdržujete? Mimochodem, nenutil jsem je dělat cokoliv. Oni na to: “Musíme brzy platit splátky úvěrů”. Já říkám: to je jasné, ale kdýž se podívate do šuplíku, můžete se objevit na trhu? Ten popřemýšlel a za chvíli odpověděl: tři miliardy dolarů bychom asi měli. Tři miliardy pro strýčka Příhodu - víte, kolik to je? To přece není 30 kopějek. Tohle má jen jedna společnost - tří miliardy pro zlé časy. Tak tedy vezmou-li se tři miliardy, pak se nasbírá nejen 30, ale možná 300 miliard. Ale nutit je nelze. Stejní lídři společností, dokonce i se státní účastí, musí cítit, co se děje, musí zajistit stabilitu svých společností, a proto vláda by měla s nimi úzce spolupracovat a společně s Centrální bankou zajistit jim nejen devizovou, ale také rublovou likviditu, když to potřebují.

V. PRICHOĎKO:Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči! “Moskovskij komsomolec”, Viktorie Prichoďko.

V řadě regionů naší země, zejména v Moskvě, se snižuje počet nemocničních lůžek, souběžně dochází ke snížení stavu zdravotnického personálu. Co si o tom myslíte? Bude se podobný experiment provádět i ve zbytku Ruska? Lidé se přece jen obávají, že v důsledku takové reformy se jim nedostane i ústavně zaručeného práva na lékařskou péči.

Děkuju.

V. PUTIN:Víte, dotkla jste se jedné z klíčových otázek našeho běžného života, jedné ze základních, řekl bych. Vzdělání, zdraví občanů, samozřejmě, musí být neustále v zorném poli státu a regionálních orgánů moci, v tomto případě moskevských úřadů.

Samozřejmě musíme vidět, chápat a jemně reagovat na dění v odborné komunitě. A všechny změny, které jsou plánovány a provádí se, musíme samozřejmě uskutečňovat v kontaktuse zástupci, v tomto případě, lékařské komunity. Jestliže moskevské orgány v určitém okamžiku zanedbaly tuto část práce, je to omyl, a je zapotřebí to napravit.

Ale na co musíme se zaměřovat především při řešení otázek rozvoje zdravotnictví nebo vzdělávání? Na lidi, kteří používají služeb zdravotnictví nebo vzdělávání. Miliony lidí od nás čekají zlepšení situace v sektoru zdravotnictví. Právě na to je třeba se zaměřit, především na spotřebitele a občany. A co říkají občané? Oni nejsou spokojeni se zdravotní péčí, nehledě na veškeré úsilí. Musíme analyzovat, proč tomu tak je a co je třeba udělat pro zlepšení situace.

Já nyní nehodlám hodnotit to, co udělaly moskevské úřady. Jednaly v rámci svých pravomocí. Hovoříme o tom, že máme zdravotní péče drahou, ale nepříliš účinnou. Lůžka v nemocnicích jsou u nás často používány ne pro léčbu pacienta, nýbrž pro rekonvalescenci pacientů, zejména na podzim a v zimě. Je to také dobře, nicméně lůžka nejsou pro tento účel.

Musíme zvyšovat špičkovou zdravotní péči, jak je to v dobrých klinikách, mimochodem, taky v naších. Čtyři až pět dní je pacient na lůžku v nemocnici, dostává se mu intenzivní léčby a potom se doléčuje ambulantně. Ale jak dlouho jsou na lůžku naši? Nechci se teď zmýlit, ale ne čtyři nebo pět dní v průměru. Mnohem víc.

Navíc úřady Moskvy mají za to, já jsem to nekontroloval, ale oni jsou přesvědčeni, že lůžkový fond v Moskvě je předimenzován o 30 procent a samozřejmě se s tím musí něco udělat. Proč? Protože, když se to nechá v této formě, pak je třeba platit za půdu, platit za elektřinu, topení a tak dále. Jsou to neefektivní náklady, směřují nikoliv na léčení lidí ale na běžné neefektivní výdaje. A je lepší využít tyto peníze na zlepšení kvality poskytování péče, na vybavení nemocnic a klinik moderním zařízením, na přípravu zdravotnického personálu.

Já teď mluvím o svém názoru na reformu zdravotnictví obecně a nikoliv ve vztahu k činnosti moskevských orgánů. Ovšem to, co bylo z jejich strany podniknuto, zdá se mi, v zásadě správné. Za prvé, začaly tento dialog se zdravotnickou komunitou. Za druhé, rozhodly o dodatečných kompenzacích pro uvolněné lékaře: lékařům specialistům k odstupnému platí, pokud se nemýlím, navíc 500 tisíc rublů, střední zdravotní personál dostane 300 tisíc rublů a mladší zdravotní personál 200 tisíc rublů.

Kromě toho, připravuje se program pro přeškolování odborníků. Mají na účet rozpočtu města od dvou až tři měsíců do dvou let na rekvalifikaci. A samozřejmě, městské orgány musí přemýšlet o tom, kdo, kde a v jaké funkci bude dále působit. Ovšem nelze to provádět izolovaně od lékařské komunity. Velice doufám, že moskevské orgány právě tak budou jednat. Docela opatrně, aby nikomu neublížily. Nejdůležitější je, aby nezapomněly hlavní princip nejen lékařů, ale i hlavní princip všech transformací ve zdravotnictví - neuškodit.

N. GALIMOVÁ:Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči! Natalia Galimová, „Gazeta.Ru”.

Ve svém vystoupení před Federálním shromážděním po referendu v Krymu, jste použil výraz: jakási “pátá kolona” a “národní zrádce” – nikoho konkrétního jste nejmenoval, ale podle vašeho příkladu se termín “pátá kolona” opět dostal do aktivního politického slovníku. Ti, kteří vás podporují, od té doby označují za “pátou kolonu” lidi, kteří nesouhlasí s režimem. A koho jste měl na mysli vy, když jste mluvil o “národních zrádcích”, “páté koloně”, a kde pro vás končí opozice a začíná „pátá kolona“? A konečně, cítíte se osobně zodpovědný za návrat tohoto pojmu, který jen zesiluje nepřátelství a rozpolcení ve společnosti?

Děkuju.

V. PUTIN:Necítím v tomto ohledu žádnou odpovědnost. A všechny mé činy směřují ke sjednocení naší společnosti, nikoli k rozdělení. Pokud myslíte, že se to stalo (a věřím vám, asi to tak bude, zřejmě jste schopná trochu citlivěji to vnímat), pak bych měl být opatrnější ve svých veřejných prohlášeních, zamyslím se nad tím. Ale malovat vše na růžovo donekonečna také nejde, člověk občas musí věci nazývat pravými jmény.

Tato otázka je mimořádně složitá. Říkám zcela upřímně, že je pro mě složité na ni odpovědět, protože hranice je velmi tenká. Těžko je asi dát jakousi vědeckou definici, kde končí opozice a začíná „Pátá kolona“.

Letos jsme všichni (a u nás běží Rok kultury 2014) oslavili výročí Michaila Lermontova, našeho geniálního básníka. Všichni si pamatujeme jeho verše, jak psal o Borodinu: „Umřeme pod Moskvou, jak naši bratři umírali!” Ovšem napsal také jiné: „Sbohem nemyté Rusko, země otroků, země pánů, sbohem i vy, uniformy modré, i ty, národe, k nim loajální”. Byl Lermontov v opozici? Jistě, byl to opozičník. Koneckonců, vy to asi víte, určitě mnozí zde to vědí, že když napsal “Smrt básníka“ o Puškinově vraždě, jeden z příbuzných přišel k němu domů, když zjistil, co napsal, a požádal ho, aby zmírnil text básně.

Lermontov byl tak rozhněván, že báseň zesílil, přiostřil a napsal na konci: “A nedokážete vší svojí černou krví smýt básníkovu spravedlivou krev!” On samozřejmě, byl odpůrce moci, ale myslím, že byl vlastenec. Mezi tím je velmi tenká hranice. Konec konců, on byl důstojník, velmi statečný důstojník, odvážný, vystavoval se palbě za zájmy země.

Mimochodem, v nejnovějším filmu Nikity Michalkova jsou stejní důstojníci. Když dotáhli věc do logického závěru - do revoluce, pak je revolucionáři utopili. A já nevím, že jestli by se retrospektivně vrátili tam, kde začali, jestli by se stejnou vervou pracovali na rozbití ruské státnosti, jako to dělali před tím.

Přesto hranice mezi opozicí a “pátou kolonou“ probíhá uvnitř, je těžce viditelná zvnějšku. Jak se projevuje? Opozičník, dokonce i velmi tvrdý, nakonec do samého konce bojuje za zájmy své vlasti. A „pátá kolona”- to jsou lidé, kteří dělají to, co je v zájmu jiného státu, jsou používáni jako nástroj k dosažení politických cílů, které jsou pro nás cizí.

P. DANILOVA: Dobrý den! Studentské noviny “Otkrytka”, ústav IGUMO, Polina Danilova.

Od tohoto roku zahájil ústav IGUMO realizaci celoruského projektu Nadané děti. Již jsme vytvořili unikátní internetový portál pro vyhledávání a podporu nadaných dětí ze všech regionů Ruska. Tento projekt pomáhá ve výchově k vlastenectví, vytváří sociální odpovědnost vůči státu a samozřejmě také rozvíjí naše profesionální návyky. Je důležité, že to je nikoli komerční, nýbrž sociální projekt, tvoří ho mladí pro mladé.

A v přímé souvislosti s tím otázka: bude poskytována státní podpora pro podobné projekty sociálního významu? A Vy osobně, Vladimire Vladimiroviči, jste připraven podpořit naše záměry? Opravdu velmi doufáme ve Vaši pomoc a podporu. Předem děkuji za odpověď a zvu Vás do IGUMO. Jsme přesvědčeni, že se Vám u nás bude líbit.

V. PUTIN: Promiňte, a co budete dělat prakticky?

P. DANILOVA: Nyní už funguje portál Nadané děti v testovacím režimu, od února bude otevřeně přístupný. Je to takový internetový portál, kde si děti budou povídat na základě svých profesionálních zájmů.

V. PUTIN: Děti si budou povídat a jak tam budete působit vy?

P. DANILOVA: Je tam 25 nominací. Děti si pro sebe vybírají, co se jim líbí, povídají si spolu a předávají si zkušenosti, dozvídají se o soutěžích, jichž se mohou účastnit.

V. PUTIN: Jasně.

Za prvé, je to velice správné a důležité. Já vám chci popřát hodně úspěchů. Samozřejmě, že se snažíme maximálně podporovat podobné projekty, ten váš rovněž. Poprosím kolegy, aby si poznamenali, co konkrétně se kde dělá a jak je možno vám pomoci.

Víte, že před nedávnem jsem v Poselství oznámil, že budou zavedena stipendia pro obzvláště nadané děti-absolventy škol, kteří se hlásí na vysoké školy, aby jim během celé doby studia stát vyplácel dodatečný bonus, doplňkové stipendium.

Pokud jde o mne osobně, čím bych se ještě mohl zapojit? Teď vám prozradím jedno tajemství, povím vám o jednom z menších projektů. Víte, že po olympiádě v Soči jsem inicioval projekt na vytvoření stálého střediska pro přípravu školáků v našich základních sportovních odvětvích v Imeretinském údolí. Tento projekt už běží, ale to, teď řeknu ještě něco. (Ministr sportu tady sedí a poslouchá, hlavně aby neomdlel, on o tom ještě neví.) Chci trošku pozměnit tento projekt: chci, aby v tomto sportovním středisku – už jsme vybrali dostatečně velký a reprezentativní objekt přímo na pobřeží Černého moře – za prvé, aby to byl nestátní projekt, a za druhé, aby kromě dětí, které teď vybíráme po celé zemi ze sportovních škol pro děti a mládež, tam byly ještě dvě součásti. Abychom tam shromáždili děti z celé země z matematicko-fyzikálních škol a z hudebních škol a aby se toto dětské středisko skládalo ze tří částí: sport, hudba a matematika. Pevně doufám v to, že se nám během této práce podaří, aby tam bylo i z matematických škol a z hudebních škol tolik dětí, jako je ze sportovních škol. Ze sportovních škol z celé země je tam po 21 dnech 200 z celé naší země.

To pomůže nám i odborníkům, kteří tam budou pracovat, vybrat z těchto dětiček nadané, obzvláště nadané děti, uvidět včas jejich talent, pracovat s nimi takřka individuálně, pomáhat jim v budoucnu, aby si vybrali vhodnou vysokou školu a uplatnili se poté v praktickém životě. Takže půjdeme společně tímto směrem. Velký dík vám.

A: JUNAŠEV: Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči.

Před rokem jste udělil milost Chodorkovskému. Tenkrát Vám slíbil, že se nebude věnovat politice. Teď dal ve známost své téměř prezidentské ambice. V souvislosti s tím otázka: nelitujete …

V. PUTIN: A kde se bude účastnit prezidentských voleb?

(Smích v sále.)

A. JUNAŠEV: Mimochodem, otázka: podle Vašeho názoru je Chodorkovský pouze opozičník, nebo opozičník-vlastenec?

V. PUTIN: Máte tedy jednu otázku, nebo dvě?

A. JUNAŠEV: Mám tři.

V. PUTIN: A co budou dělat ostatní během toho, co my tady budeme do rána diskutovat?

Skutečně, pan Chodorkovský požádal o milost, každopádně poslal příslušný papír. A údajně neměl v úmyslu se zabývat politikou. Já však, když jsem rozhodoval o udělení milosti, jsem nevycházel z toho, co může či nemůže, zda se bude či nebude zabývat politikou. To je jeho volba. On má právo to dělat stejně jako jakýkoli občan Ruské federace, pokud splňuje příslušná kritéria, mimo jiné i pro to, aby byl volen do nejvyšších funkcí v zemi. Bůh mu pomáhej, nechť pracuje,

Já jsem ale rozhodoval na základě humanitních pohnutek. Psal tenkrát o tom, že jeho maminka je těžce nemocná. Víte, maminka, to je svatá věc, říkám to teď bez jakékoli ironie. A on si odpykal větší část trestu v místech, kde byl zbaven svobody. Jaký byl smysl držet tam člověka a vědět při tom, že se může stát, že se nebude moci rozloučit s matkou? Vždyť o to šlo, o tom mi psal.

Ničeho nelituji a myslím si, že jsem jednal naprosto správně.

P. PČOLKIN: Vladimire Vladimiroviči, mám otázku ohledně olympiády, sportu a politiky.

Jednou z nejvýraznějších událostí tohoto roku je úspěšná olympiáda, to, jak proběhla, jak byla připravena. V této souvislosti, kdy byl realizován natolik obrovský projekt, by bylo možné počítat s násobícím efektem pro ekonomiku, protože byla vystavěna obrovská infrastruktura, investováno obrovské množství peněz. Země ukázala, že je schopna uskutečnit tak obrovské projekty. Nezdá se Vám, že Rusku se bohužel nepodařilo využít tyto plody olympiády v souvislosti s tragédií, k níž došlo na Ukrajině?

A ještě jedna otázka, která navazuje. Máme v plánu v roce 2018 uskutečnit mistrovství světa ve fotbalu. Je to dosti nákladná událost, které vyžaduje přípravu, investice. I v podmínkách sankcí, propadu cen ropy a kursu rublu, zvládne podle Vašeho názoru Rusko toto mistrovství světa?

V. PUTIN: Především pokud jde o olympiádu. Myslím, že všeho, čeho jsme chtěli dosáhnout při přípravě a při konání olympiády, jsme dosáhli. Dosáhli jsme dokonce více, než o čem se nám zdálo. Vyhráli jsme olympiádu, za což patří samostatný dík všem našim olympionikům a paralympionikům, kteří jsou opravdovými hrdiny těchto událostí.

Pokud jde o události na Ukrajině, tak olympiáda skončila na pozadí těchto, otevřeně řečeno, tragických událostí. Neudělali jsme to však my, nebyli jsme to my, kdo tam připravoval převrat. Nezáleží to na nás. Bylo by lepší, kdyby k tomu nedošlo, ale stalo se to.

A pokud jde o to, zda jsme spokojeni s olympiádou, či ne? Samozřejmě, že ano. Mimochodem, je to patrné z vytížení objektů. Podívejte se, v některých zemích po skončení olympiády je všechno opuštěné. Samozřejmě, že existují období mezi sezónami, takové období teď bylo, bylo tam více či méně prázdno. My jsme ale na to mysleli předem a postavili a zrealizovali jsme tam Formuli 1, teď tam bylo šachové mistrovství světa, mnoho jiných soutěží. Tak teď (myslím, že to víte) je všechno vybukováno, počínaje koncem prosince až do února včetně. Takže do konce lyžařské sezóny tam bude všude plno, prostě úplně všude, není tam jediné volné místečko.

O čem to svědčí? Svědčí to o tom, že máme, my všichni, občané Ruska, nové celoroční středisko pro trávení dovolené, pro čerpání nových sil v zimě i v létě. Kromě toho tam budeme organizovat velké závody na sáních a bobech, ale i v jiných disciplínách. Jak už jsem řekl, když jsem odpovídal na dotaz Vaší kolegyně, budeme tam rozvíjet sport dětí. V Soči se objevil hokejový tým, vynikající tým. Také prohrává, to je jasné, vždyť je to mladý tým, ale také vyhrává.

Víte, jsou tam výborní fanoušci. Vzpomínám si, že mi říkal Tkačov, gubernátor Krasnodarského kraje: „Nepotřebujeme hokejové mužstvo, nemáme takovou hokejovou kulturu. Potřebujeme podporovat fotbal. Lidi na hokej nebudou chodit“. Byl jsem tam nedávno, asi tak před měsícem a vidím – plné hlediště, 10 tisíc lidí. Plné hlediště. Fanouškům je třeba poděkovat. Celkově mají hokejový fanoušci dost vysoký stupeň kultury, vždyť lidé chodí i s dětmi, s manželkami, chodí celé rodiny, jako na svátek. To je vynikající. Všechno se rozvíjí a bude se rozvíjet i nadále.

Pokud jde o světový šampionát ve fotbale, ano, je to drahá věc. Ale připomínám, na rozdíl od jiných zemí, které dokonce velké soutěže odmítají, víte, v čem tkví rozdíl mezi námi a těmito zeměmi? Počet lidí, kteří se zabývají tělesnou výchovou a sportem na tisíc lidí je vyšší než u nás, přičemž je vyšší o mnoho. Proč? Kromě jiného se tak děje v souvislosti s tím, že nemáme dostatečně rozvinutou sportovní infrastrukturu. A pokud chceme déle žít, pokud chceme, aby obyvatelstvo a lidé u nás byli zdraví, aby nestáli ve frontě na vodku, ale ve frontě na kluziště, pak je nezbytné, aby ta kluziště existovala. Je třeba stavět nová fotbalová hřiště, hokejové a sportovní haly, je důležité, aby lidé utráceli své penízky nikoli na to, aby si „dali do nosu“ s přáteli, nýbrž na to, aby společně šli do tělocvičny, a to i tehdy, když se za to musí platit.

Je třeba vytvořit takovou kulturu, vybudovat v lidech návyk pěstovat tělesnou výchovu a sport. Potom bude délka života u nás nikoli 70-71 let jako teď, chválabohu, už je délka života taková, ale bude delší. A v této souvislosti se musí u nás konat takové akce jako je světový fotbalový šampionát, protože počet dětí, které budou dělat fotbal, se prudce zvýší.

A kromě všeho dalšího, tato infrastruktura nebude pouze v Soči, bude více než v deseti městech Ruské federace a ponese s sebou rozvoj dopravní infrastruktury, rozvoj zdravotnického systému, tak jak se stalo v Soči, a tak dále. Je to prostě dodatečný důvod pro rozvoj Ruska. A na to nelitujeme peněz.

K. SOBČAK: Televizní kanál „Dožď“, Ksenia Sobčak. Mám na Vás dva dotazy, jestli dovolíte.

První dotaz. Zatímco jsou všichni znepokojeni událostmi na Ukrajině, dějí se věci, které nás znepokojují, na území Čečenské republiky. O co konkrétně jde: prezident Čečenské republiky Ramzan Kadyrov de facto prohlásil, že na území Čečenské republiky neplatí zákony Ruské federace a neplatí ruská Ústava. Konkrétně: otevřeně prohlásil, že proběhne jakési veřejné potrestání příbuzných lidí, kteří jsou obviněni z teroristických útoků a nad kterými ještě nebyl vynesen rozsudek.

V souvislosti s tímto bych chtěla odpověď. Vy jako právník, jako garant Ústavy budete bránit tyto občany, kteří jsou nyní v podstatě trestáni bez soudu? Jejich domy už hoří. V jediné organizaci pro lidská práva dnes v Čečensku probíhají domovní prohlídky, došlo tam k podpálení a tak dále. Co s tím a co se s tím dá dělat?

V. PUTIN: Proč jsi jí udělil slovo?

D. PESKOV: To je moje chyba.

K. SOBČAK: Můžu položit hned druhou otázku?

D. PESKOV: Každý jednu otázku. Respektujte i ostatní.

V. PUTIN: Dobrá. Vaše druhá otázka.

K. SOBČAK: Druhá otázka. Přece jen bych si pro sebe a pro naše posluchače udělat jasno ohledně té tenké hranice mezi „pátou kolonou“ a opozičníky. Pokud jde o Lermontova, je už všechno jasné, teď mi jde o ty, kteří nyní žijí.

Vy, Vladimire Vladimiroviči, jste svého času veřejně prohlásil, že hromadné sdělovací prostředky zorganizovaly štvanici na mého otce. A mně se zdá, že dnes se tento termín „štvanice“ do našeho života opět vrátil. Mám na mysli nejen štvanici na Makareviče, štvanici prostřednictvím jakýchsi filmů o vymyšlených přátelích junty – já ty lidi znám a vím, že jsou, mnozí z nich, opravdovými vlastenci – a různými nálepkami typu „židobanderovci“ na hlavních federálních televizních kanálech.

Mám pocit, že dnes jsme v situaci, kdy federální kanály záměrně rozsévají a podněcují nenávist uvnitř ruské společnosti. Například ten námět o ukřižovaném chlapci ve Slavjansku, který byl uveřejněn na prvním federálním programu, kde má stát blokovací podíl.

Už bylo prokázáno, že tento námět byla lež, nikdo se však za tento námět neomluvil. Nebojíte se takového stupně nenávisti v naší společnosti? Toho, že lidé jsou tak bojovně naladěni proti jiným lidem? A co chcete udělat pro to, aby se tento stupeň nenávisti snížil? Stále jste toho názoru, že lidé se dělí na Vaše spolubojovníky a záškodníky?

V. PUTIN: Záškodníci samozřejmě existují, to řekl už Kipling, to jsem neřekl já.

Pokud jde o Vaše dotazy, začneme tím prvním, který se týká toho, co řekl Kadyrov ohledně příbuzných teroristů, ohledně jejich obydlí, vyhnání z republiky a tak dále. Víte, samozřejmě – a tady nemám a nemůžu mít jiný přístup, než který mám – v Rusku musí všichni dodržovat zákony platné v naší zemi. Nikdo není považován za viníka do té doby, doku tak nerozhodne soud. To za prvé.

Za druhé. Už jsem říkal, že život je složitější a rozmanitější. A musím vám něco říci z praxe protiteroristických jednotek. Zpravidla, neříkám, že je to tak vždycky, hned vysvětlím, co mám na mysli. Zpravidla tedy příbuzní lidí, kteří se dopouštějí teroristických činů, o tom minimálně vědí, a to v naprosté většině případů.

Ale to nedává nikomu právo, ani vedoucímu představiteli Čečenska, na jakési potrestání před vynesením soudního verdiktu. V tomto s Vámi naprosto souhlasím. Navíc, příslušné orgány činné v trestním řízení teď provádějí v souvislosti s tímto případem předběžné šetření. Kdo byli ti lidé, kteří zapálili domy, zlikvidovali příbuzné teroristů? To je potřeba vyšetřit, protože to byli lidé v maskách.

Samotné prohlášení Kadyrova mohlo být jednoduše emotivní a toho mohl někdo využít. Emoce jsou v takových případech, zdá se mi, pochopitelné, jelikož během tohoto teroristického činu v Čečensku bylo zabito 14 policistů. Všechno začalo vraždou příslušníků dopravní policie nikoli během nějakého boje či srážky. Lidé prostě byli zastřeleni zblízka. Pak zahynulo ještě mnoho lidí, celkem 14, 38 bylo zraněno, někteří z nich těžce.

Jak víte, tisíce lidí potom demonstrovaly. V těchto podmínkách, samozřejmě, vedoucí představitel republiky, učinil určitá emotivní prohlášení. Jsem přesvědčen, že tato prohlášení byla plně v souladu s očekáváními ze strany lidí, on však k nim nebyl oprávněn. A bude naprosto správné prověřit všechny tyto skutečnosti.

Opakuji, že kromě veřejných prohlášení a kroků, které následovaly, včetně těch, které souvisely se zničením obydlí, musí být prověřeno a zjištěno, co se ve skutečnosti stalo. Možná, že někdo toho prostě využil a toto udělal. Možná, že ne. I v takovém případě budou muset příslušné orgány činné v trestním řízení zareagovat určitým způsobem.

Zároveň se ve světové praxi v boji proti teroru – a to vy dobře víte, bohužel nebo naštěstí, jak chcete – používají takové metody, nejaktivněji se používají v Izraeli. Ale ani to není všechno, nejde o Izrael.

Nyní jsme se stali svědky toho, že ve Spojených státech bylo po událostech 11.září legalizováno mučení. Jak je možno to vysvětlit? Navíc mučení nebylo jen legalizováno, byla vypracována metodika využití mučení.

Život je tedy složitý a rozmanitý, ale my se musíme řídit zákony, a v tom s Vámi souhlasím. Pokud budeme překračovat meze zákona, povede to k chaosu. Budeme tyto skutečnosti taktéž zkoumat a reagovat na to.

Nyní co se týče různých štvavých kampaní, o nichž jste mluvila. Dozvěděl jsem se o tom, když jsem přijel do Moskvy. Měl jsem i bez toho podezření, že ve vztahu k Vašemu otci byla rozjeta štvavá kampaň, přímo organizovaná štvanice, ale když jsem přijel do Moskvy, přímo se mi to potvrdilo. Mně se i tenkrát zdálo divné, že poté, co Anatolij Alexandrovič Sobčak získal nějaký nešťastný byt o 100 metrech, bylo proti němu zahájeno dvojí trestní stíhání během jednoho týdne. Celé měsíce žádné trestní stíhání a pak najednou během týdne dvakrát. Potom během volební kampaně byla samotná podstata trestního stíhání uveřejněna na letácích, které byly v Leningradu shazovány z letadel. Jasně, že to byla zřejmá organizovaná kampaň, přičemž organizovaná určitými zástupci mocenských struktur, které proti němu bojovaly.

Chci Vás ujistit, že žádný z oficiálních mocenských orgánů, zástupců těchto mocenských orgánů se nezabývá žádným organizováním štvanice ve vztahu k lidem, kteří nesouhlasí s našimi kroky, dejme tomu, na Ukrajině, na Krymu, nebo ve vztahu k domácí politice.

Pokud existuje nějaká reakce veřejnosti, lidí, kteří nesouhlasí s tímto stanoviskem, tak lidé, kteří se s tím dnes setkali, musí pochopit, že nemají monopol na to, aby všechny obviňovali. Jsou lidé, kteří nesouhlasí s jejich stanoviskem, a ti budou také obviňováni. Je třeba se naučit na to adekvátně reagovat, nedělat hluk a nekřičet na každém rohu: „Pomoc! Zachraňte mne, občané, jsem zostuzován!“ a odpovídat stejně ve veřejném prostoru.

Pokud jde o oficiální mocenské orgány, chci ještě jednou zopakovat, že žádné pokusy, žádné pokyny, žádné organizování nikdy neexistovaly a nebudou existovat, ať by se jednalo o jakoukoli štvanici na kohokoli. Na rozdíl od nás se naši, řekněme, evropští partneři chovají jinak.

Například, Gazmanovovi, Valérii nebo Josifu Davydoviči Kobzonovi Ministerstvo zahraničí Lotyšska zakázalo vstoupit na území Lotyšské republiky. Tak toto je takzvané „stanovisko oficiálního vedení“. Takové stanovisko ruského vedení neexistovalo, neexistuje a nikdy nebude existovat.

A. ANIŠČUK: Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči! Alexej Aniščuk, agentura Reuters.

Během posledního roku bylo Rusko zataženo , dejme tomu, do jedné z nejhlubších krizí ve své novodobé historii. Všechno začalo událostmi na Ukrajině koncem minulého roku, pokračovalo zhoršením vztahů se Západem doslova na úroveň „studené války“. Teď, během posledních dní, vidíme hlubokou měnovou krizi, která hrozí tím, že přeroste do finanční a ekonomické krize, takové riziko existuje. Vím, že máte často sklon obviňovat ze všeho, co se děje, jakési vnější síly, ale také vím, že někteří představitelé elit, lidé z Vašeho okolí, nejinformovanější občané Ruska, mají často sklon, nehledě na jejich veřejné projevy, obviňovat z některých věcí přímo právě Vás jako člověka, který během 15 let rozhoduje o klíčových otázkách v Rusku.

V. PUTIN: Jmenujte je.

A. ANIŠČUK: Bohužel nemohu. Často si stěžují anonymně. Ale v poslední době se opravdu v rozhovorech s novináři objevují takové náznaky.

V této souvislosti mám otázku, nebudu dlouho zdržovat: do jaké míry jste přesvědčen o svém okolí, o tom, že Vás bezvýhradně podporuje? A do jaké míry vidíte riziko státního, nebo dokonce palácového převratu? To, co budete dělat v případě „oranžové“, nebo, nedej bože, „rudé“ revoluce, jste mnohokrát říkal. Máte nějaký plán pro případ zrady ze strany Vašeho okolí a palácového převratu?

Děkuji.

V. PUTIN: Pokud jde o palácové převraty, uklidněte se: nemáme paláce, proto nemůže dojít ani k palácovým převratům. Máme oficiální sídlo v Kremlu, který je dobře chráněn, což je také faktorem naší státní stability. Ale základem stability není toto. Jejím základem je – a nemůže existovat pevnější základ – podpora ruského lidu. Myslím, že se mnou budete souhlasit v tom, že v základních směrech naší zahraniční, ale i vnitřní politiky tato podpora existuje.

Proč tomu tak je? Protože lidé v duši i v srdci cítí, že my (mimo jiné i já) jednáme v zájmu převážné většiny občanů Ruské federace.

Nyní k tomu, kdo je vinen a kdo není vinen, pokud jde o ukrajinské události, kterými byla zahájena série neštěstí současnosti. Znáte můj postoj, mnohokrát jsem mluvil o tom, že došlo ke státnímu převratu a že to je veliká chyba. Východní Evropa, naši sousedé, včetně Ukrajiny, to není banánová republika. To není dokonce ani severní Afrika, ani Somálsko, kde je možno tímto způsobem, prostřednictvím jakýchsi speciálních prostředků, nebo ozbrojenců, či dokonce lidí nespokojených s politikou svého vedení, uskutečňovat státní převraty.

Říkáte, že někoho obviňuji. Nikoho neobviňuji, já jednoduše konstatuji skutečnost. Ale, rovněž nebudu zabíhat do podrobností, řeknu pár slov o diskusích, které máme s našimi partnery na toto téma. Víte o známé dohodě mezi ukrajinskou opozicí a ukrajinským oficiálním vedením z 21.února. Dohoda byla podepsána, podepsali ji tři ministři zahraničí jako garanti této dohody – Německo. Polsko a Francie. Hovořili jsme s vedením Spojených států amerických, celou dobu nám říkali: hlavně ať Janukovyč nepoužije sílu, hlavně ať nepoužije sílu. Nepoužil. Výsledkem je státní převrat.

Říkají nám: „No a co jsme mohli udělat? Situace se vymkla kontrole, říká se tomu v trestním právu „exces pachatele“. Dovolte, jestliže je to exces pachatele, co byste museli říci, když jste dokonce nedokázali zastavit tyto radikály, kteří vtrhli do prezidentské kanceláře a obsadili vládní budovu? Měli jste jim říci: „Víte co, vážení, chceme vás vidět v Evropě. Chceme, abyste podepsali a ratifikovali asociační dohodu, jste součástí evropské rodiny. Jestli však budete jednat tímto způsobem, nikdy v Evropě nebudete a my vás nikdy nepodpoříme. Vraťte se tedy pěkně k dohodě z 21.února, utvořte vládu národní jednoty a pracujte společně!“

Jsem přesvědčen, že pokud by bylo vyjádřeno takovéto stanovisko, nebyla by teď na Ukrajině občanská válka a nebyly by početné oběti. Naši kolegové zaujali jiný postoj: od pirožků na majdanu přešli ke slibům jak politického, tak ekonomického zaměření. Mimochodem, ukrajinskému lidu je třeba zaplatit penízky, není ani halíř, nikdo nic neplatí. Peníze prakticky nikdo neposkytuje, všechno pouze prostřednictvím mezinárodních finančních organizací.

Proto se domnívám, že náš postoj byl od začátku absolutně správní a objektivní.

Teď pokud jde o elity. Víte, existuje elitní víno, elitní lázně – elitní lidé neexistují. Víte, co to je „ruská elita“? To je obyčejný dělník, zemědělec, to je člověk, na jehož ramenou spočívá celá země, celá staletí tomu tak bylo a bude to tak vždycky. Všechna jiná dělení na jakési elity považuji za naprosto neodůvodněná. Jsou lidé bohatí a chudí, jsou lidé zdraví a nemocní, ale ti všichni jsou rovni před zákonem a zemí. Jsou i takoví bohatí lidé, kteří mají vlastenecké cítění. Vy říkáte, že možná jsou někteří nespokojeni. Samozřejmě, z čeho by měli mít radost? Jsou nespokojeni. Ale otázkou je, jak se chtějí z této situace dostat: chtějí být pořád závislí, pořád v čímsi područí?

Teď jedna z našich ruských společností, registrovaná kdesi v daňovém ráji na nějakých ostrovech, rozhodla o dividendách. Legální společnost, fungující, pravda, v daňovém ráji, veliká. Rozhodli. Víte, co bylo potom? Jelikož v této společnosti je někdo z těch, na koho se vztahují sankce, místní ředitelé prý řekli: „Ne, nemůžeme vám poukázat peníze z dividend, musíme to konzultovat“. Odpověď zněla: „S kým konzultovat? Tuto povinnost máte ze zákona.“ - „Máme tuto povinnost, ale nepoukážeme.“ Odpověď: „Ale to je zvůle! Dáme vás k soudu!“ Víte, co udělali? Co myslíte, co udělali? Nevíte. Řeknu vám to. Prostě podali výpověď. Cirkus, nic jiného, prostě podali výpověď. A bez jejich podpisu peníze nikdo nepoukáže. A poté, po tomto případu, tyto funkce není možno nikým obsadit, protože přišel příkaz tyto funkce neobsazovat. A konec, peníze se zadrhly.

Když mluvíte o zástupcích ruských podnikatelských kruhů, chtějí tak žít? Většina z nich nikoliv. Hlavním obhájcem zájmů ruských občanů, ať už dělají cokoliv, tedy i podnikají, může být jen silný ruský stát.

M. BAŽENOV: Dobrý den. Michail Baženov, „Bizněs FM“.

Vladimire Vladimiroviči, ve svém každoročním Poselství Federálnímu shromáždění jste mluvil o tom, že u nás proběhne amnestie na kapitál. Uplynul již týden, ale žádné další podrobnosti jsme neslyšeli. Chtěli bychom slyšet podrobnosti, kdy započne, jak dlouho bude trvat, jaký objem kapitálu plánujete vrátit zpátky do země.

A možná ještě jedna důležitá věc. Jak si představujete mechanismus této amnestie? Tedy zda se bude vracet celý kapitál, včetně toho, který byl možná utvořen protiprávním způsobem, nebo všechen ne? V tomto bude možná nějaký filtr. Pokud tedy bude filtr, jak na něj zareagují podnikatelé. Budou věřit, že bude možno projít tímto filtrem a klidně pokračovat v podnikání v Rusku? Jaké budou mít, konec konců, záruky, že poté, co zaregistrují své podnikání v Rusku, nezačnou se o ně zajímat orgány činné v trestním řízení, daňové orgány a tak dále?

V. PUTIN: Jasně.

První věc. Kolik si myslíme, že se nám podaří do země vrátit kapitálu? Nemáme vůbec žádný plán. Nejde o vrácení kapitálu, to není fiskální opatření. Jde o legalizaci. Pokud podnikatelé chtějí nechat peníze a majetek v zahraničí, nechť nechají. Jde o legalizaci, jde o to, aby se zde nahlásili a zaregistrovali. Toto je to hlavní a já bych si přál, aby to bylo jasné.

Druhá věc. Osobně budu dohlížet na to, aby nedošlo k žádnému porušování ve vztahu mechanismů a záruk. Chci upozornit všechny své kolegy, včetně kolegů z orgánů činných v trestním řízení, že budeme tvrdě postupovat proti těm, kteří poruší tento princip, o němž jsem tady teď mluvil.

Nakonec ohledně filtrů. Domnívám se, že žádné filtry nemají existovat. Všichni, kteří sem chtějí přijít, registrovat se tady, legalizovat svou činnost, musí mít tuto možnost. Pokud jde o nelegální původ, platí presumpce neviny, o níž jsem už mnohokrát mluvil. Pokud nebude nic jiného, vše je považováno za legální.

A nakonec mechanismy. Zatím nejsou vypracovány, je třeba o tom přemýšlet. Vláda na tom teď pracuje. Domnívám se, že je třeba legalizovat nejen ten majetek, který je v daňových rájích, ale i ten, který je zapsán, převeden, ukryt v nějakých fiktivních firmách, převeden na příbuzné a tak dále i v rámci Ruska. Je třeba všem jednou oznámit, co komu patří, obrátit list a jít dál.

J. TARANDA: Vladimire Vladimiroviči, dobrý den, jmenuji se Jevstolia Taranda. Zastupuji zde první arktický televizní kanál „Jamal-Region“ a region Jamal. Mám Vám vyřídit pozdravy od mnoha lidí, taktéž i slova podpory, držte se. Moje otázka se bude týkat našeho regionu.

Obyvatelé severu se obávají, protože se nebudou konat volby gubernátorů Jamalu, Jugry. Nebude to mít za důsledek zvětšení? A nedojde pak ke spojení tří subjektů – Jamalu, Jugry a Ťumenské oblasti? Jde o to, že jste u nás nejednou byl, víte, jaké jsou u nás podmínky, jaká jsou specifika života a práce. Chápete určitě, že bychom nechtěli, aby k tomu došlo. Jaké je Vaše stanovisko k této otázce? Nevznikne jeden subjekt od Kazachstánu po Arktidu?

V. PUTIN: Pokud jde o subjekty federace, o spojování a všechno, co s tím souvisí, máme federální zákon a jiná cesta, kromě spojení různých subjektů do jednoho, neexistuje, kromě projevu vůle těch lidí, kteří na daných územích žijí.

V různých regionech se to řeší různě. Buď je nutné konání referenda na všech územích, tedy referenda, nebo je třeba provést to prostřednictvím příslušných parlamentů. Shora nikdo nic nikomu vnucovat nebude, považuji to za kontraproduktivní.

Zároveň (a zde to všichni dobře vědí) jsou u nás na území Ruské federace naprosto nerovnoměrně rozděleny výrobní síly. Příjmy různých subjektů Ruské federace se vzájemně liší několikanásobně (už si nepamatuji kolikrát, snad dvacet šest krát, nebo dokonce ještě více), příjmy do rozpočtů příslušných regionů. Životní úroveň lidí se v této souvislosti liší též několikanásobně, taktéž zdravotní péče, vzdělání a tak dále.

Celkově vzato je to špatně, ale, ještě jednou opakuji, je to citlivá věc, obzvláště pokud je to spojeno s národními republikami. V žádném případě nepůjdeme cestou nuceného spojování. Lidé pouze sami, na základě vlastních životních zkušeností, na základě toho, že chápou, co se děje v ekonomice či v sociální oblasti, mohou příslušně rozhodnout.

Samozřejmě, že asi existují politické síly, které spojení chtějí, existují politické síly, které to nechtějí. Musí to probíhat v maximální míře veřejně, maximální měrou musí být do tohoto zapojena veřejnost. Žádné vnucování shora se nebude konat.

JOHN SIMPSON (jak bylo přeloženo): Pane prezidente, jmenuji se John Simpson. Jsem zástupce BBC.

Západní země jsou nyní téměř zajedno v tom, že začala nová „studená válka“ a že, upřímně řečeno, i Vy jste tomu napomohl. Prakticky každý den jsme svědky toho, jak ruská letadla provádějí velice nebezpečné manévry v blízkosti vzdušného prostoru západních zemí. Myslím si, že se to děje na základě Vašich pokynů, jelikož Vy jste hlavní velitel ruských vojsk a pouze Vy máte možnost poslat ruská vojska na území jiných suverénních států, jak na Krym, tak i do jiných zemí.

Nyní se potýkáte s velkým problémem, pokud jde o ruskou měnu. Potřebujete si zajistit podporu, mimo jiné i ze strany západních zemí.

Chtěl bych Vám položit tuto otázku: možná, že byste chtěl využít možnosti oznámit na této tiskové konferenci západním zemím, že teď jste připraven efektivně a konstruktivně začít řešit problémy na Ukrajině?

Děkuji.

V. PUTIN: Já velice děkuji Vám za otázku.

Co se týče našich cvičení, manévrů, rozvoje ozbrojených sil. Řekl jste, že Rusko určitou měrou přispělo k tomu napětí, které teď ve světě pozorujeme. Rusko přispělo, ale pouze v tom smyslu, že stále tvrději a tvrději hájí své národní zájmy. My neútočíme – v politickém smyslu slova, my na nikoho neútočíme. Pouze hájíme své zájmy. A nespokojenost našich západních partnerů, především amerických, souvisí s tím, že děláme právě to, nikoli s tím, že v oblasti bezpečnosti připouštíme nějaké kroky, které jsou příčinou napětí.

Vysvětlím to. Mluvíte o letech našeho letectva, mimo jiné i o letech strategického letectva. Víte, že Rusko na počátku 90.let zcela ukončilo, jak to dělal Sovětský svaz, lety našeho strategického letectva ve vzdálených oblastech hlídkování? My jsme to úplně zrušili, ale americké strategické letouny s jadernými zbraněmi létaly dále. Proč? Proti komu? Komu vyhrožovaly? My jsme nelétali a nelétali, rok za rokem. A teď jsme před dvěma nebo třemi lety tyto lety obnovili. Kdo tedy provokuje? My snad? Máme prakticky dvě základny v zahraničí a i ty jsou v těch směrech, kde existuje hrozba terorismu: v Kirgizii, poté co se zde usídlili ozbrojenci z Afghánistánu, na žádost kirgizského vedení, v té době prezidenta Akajeva, a v Tádžikistánu, také na hranicích s Afghánistánem. Myslím si, že i vy máte zájem na tom, aby tam byl klid. A to je rozumné, pochopitelné a jasné.

Americké základny jsou rozmístěny po celé zeměkouli. A Vy chcete říci, že my se chováme agresivně? Dává to smysl, nebo ne? Co dělají americké ozbrojené síly v Evropě, včetně taktických jaderných zbraní? Co tam dělají?

Poslyšte, u vás se rozpočet Ministerstva obrany na příští rok zvýšil, ale v dolarovém ekvivalentu činí, abych to nespletl, nějakých 50 miliard. Rozpočet Pentagonu v téměř desetinásobné výši – 575 miliard, myslím – nedávno schválil Kongres. A Vy mi chcete říci, že my děláme agresivní politiku? Dává to smysl?

Jsme to snad my kdo rozestavuje své ozbrojené síly podél hranic Spojených států či jiných států? Kdo posouvá blíže k nám základny NATO? A co armádní infrastrukturu? My ne. Poslouchá nás někdo, alespoň nějaký dialog na toto téma s námi někdo vede? Ne, vůbec žádný dialog. Vždycky je odpověď pouze taková: to není vaše věc, každá země má právo vybrat si svůj způsob zajištění bezpečnosti. Ano, dobře. Pak to ale budeme dělat také. Proč my nesmíme?

Nakonec, už jsem o tom mluvil i ve svém Poselství: systém protivzdušné obrany. Kdo jednostranně ukončil smlouvu, která, bezpochyby, byla jedním ze základních kamenů celého systému mezinárodní bezpečnosti? My snad? Ne. Udělaly to Spojené státy. Jednostranně ukončily smlouvu. Vytvářejí pro nás hrozby. Rozmisťují prvky strategické protiraketové obrany nejen na Aljašce, ale i v Evropě, v Rumunsku, v Polsku – přímo vedle nás. A Vy chcete říci, že my uskutečňujeme agresivní politiku?

Otázka: chceme rovnoprávné vztahy? Ano, chceme. Avšak při bezvýhradném respektování našich národních zájmů jak v oblasti bezpečnosti, tak v oblasti ekonomiky.

Devatenáct let nebo jak dlouho už jsme vedli jednání o vstupu do WTO. Šli jsme na mnohé kompromisy. Vždy jsme při tom vycházeli z toho, že tyto dohody jsou jako ze železobetonu. Teď nebudu říkat, kdo má pravdu, kdo je vinen. Myslím si, že my máme pravdu v průběhu ukrajinské krize, už jsem o tom mluvil mnohokrát. Jsem toho názoru, že naši západní partneři nemají pravdu. Ale teď to nechme být. Vstoupili jsme do WTO. Tam existují pravidla. Všechna tato pravidla i všechny normy mezinárodního práva a Charty Organizace spojených národů byly porušeny uvalením jednostranných sankcí vůči ruskému hospodářství. Došlo k tomu v naprostém rozporu s právem. Zase nemáme pravdu?

Chceme rozvíjet normální vztahy jak v bezpečnostní sféře, tak v oblasti boje proti terorismu. Budeme spolupracovat v oblasti nešíření jaderných zbraní. Budeme společně pracovat v oblasti takových hrozeb, jakými je šíření narkotik, organizovaný zločin, šíření těžkých infekčních nemocí, včetně eboly. Všechno to budeme dělat společně, budeme spolupracovat i v hospodářské oblasti, pokud to chtějí naši partneři.

S. ŽARKINOVA: Dobrý den, pane prezidente! Saida Žarkinova, jsem z Kazachstánu, zastupuji televizní společnost „Mir“.

Moje otázka se přirozeně týká integrační problematiky. Od 1. ledna příštího roku vstupuje v úplnou platnost Eurasijský ekonomický svaz a k „velké trojce“ – ke Kazachstánu, Bělorusku a Rusku se připojí Arménie a Kirgizstán. Je v podmínkách krizových jevů v našich ekonomikách důvod k obavám? A co myslíte, nezmění se tento společný trh ve společnou krizi?

V. PUTIN: Víte, vždyť přece Kazachstán je stejně jako Rusko země, která těží ropu, a proto bez jakékoli souvislosti s integrací v rámci Eurasijského ekonomického svazu se tak jako tak Kazachstán, stejně jako Rusko, potýká s nepříznivou, v daném případě zahraničně-ekonomickou konjunkturou.

Jestli jsme schopni vypořádat se s touto situací? Už jsem řekl, že se z této situace určitě dostaneme s kladným znaménkem, se znaménkem plus. Určitě. Z důvodu růstu světové ekonomiky a potřeby energetických zdrojů, které máme, nebudou mít jinou možnost. I díky tomu, že naše ekonomiky se tak či onak přizpůsobí nízkým cenám energetických nosičů.

V čem však spočívá smysl návrhu, který svého času předložil prezident Nazarbajev a který teď úspěšně realizujeme, z hlediska integrace? V tom, že společně se to provádí snáze, protože tím se uvolňuje prostor pro přepravu zboží, pracovní síly a kapitálu. Samozřejmě, společně se to provádí snáze. Navíc za dobu existence celní unie se během posledních let výměna zboží mezi našimi zeměmi zvýšila o 50 procent. To je přece jen důležitý objektivní ukazatel. My budeme vycházet mimo jiné i z kladných výsledků, vyplývajících z integrace.

„Rolnický život“. Bez rolníků to nejde, tím spíše že 104 milióny tun v tomto roce. Ještě jednou jim poblahopřejeme, našim rolníkům, k takovému výsledku. Patří jim veliký dík.

S. SAMSONOVA: Dobrý den! Světlana Samsonova, list „Rolnický život“ (Kresťanskaja žizň), Volgograd.

Moje otázka se přirozeně týká rozvoje zemědělství. Jeho rozvoj je nemožný bez řešení kádrových problémů. Uvedu příklad. U nás ve Volgogradské oblasti je farmář Michail Rotov. Před nedávnem mu odešel do penze zaměstnanec, soustružník, a on za něho nemůže najít náhradu. Nabízel plat, který je v zemědělství více méně normální, dům, stravu. Stejně ale k němu nikdo nechce jít. S podobnou situací se potýkají i jiní farmáři, především v oblasti pěstování zeleniny. Nikdo nechce dělat špinavou práci a farmáři se bojí, že například už příští rok málokdo vyjde na pole. Farmáři se myslí, že situace v kádrové oblasti je hrozbou národní potravinové bezpečnosti. Jste téhož názoru? Co vůbec je možno udělat, jak řešit kádrový problém v zemědělství?

V.PUTIN: Bezpochyby sdílím starosti zástupců zemědělské sféry ohledně toho, že v současných podmínkách není lehké pracovat. Ale zároveň není možno nesdílet optimismus těch, kteří si myslí, že vyčištění domácího trhu pro domácí výrobce vytváří dodatečné příznivé podmínky pro rozvoj zemědělství.

Pokud jde o kádry, je samozřejmě potřeba o tom přemýšlet včas. Stát o tom přemýšlí. To se týká přípravy odborníků střední úrovně, týká se to i odborníků vyššího rangu. Všechny tyto kádrové možnosti je třeba využívat. Máme vynikající, prostě vynikající vysoké a střední školy, které vychovávají odborníky pro zemědělství.

Akademie zemědělství se spojila s velkou akademií. Velice doufám, že to bude mít kladný synergetický efekt také pro toto veledůležité odvětví ruského hospodářství.

Mimo jiné jsme o tom právě včera mluvili s předsedou vlády, vláda schválila dodatečné rozhodnutí ohledně přidání přibližně 20 miliard v příštím roce. Pomoc zemědělství bude představovat nějakých 200 miliard rublů v různých oblastech. Doufám, že to zemědělci pocítí. Pro nás je samozřejmě udělat to teď tak, aby se prostředky, které budou získány z prodeje rekordní úrody 104 miliónů, dostaly k zemědělcům, aby se v žádném případě nezadrhly u nějakých zprostředkovatelů.

A pokud jde o kádry… Je třeba včas, dostatečně včas lidi lákat. A s přihlédnutím k tomu, že ceny potravin u nás objektivně, a někde možná i neobjektivně, přece však rostou, což pro spotřebitele to samozřejmě není moc dobré. Pro zemědělce je to ale šance. Doufám, že této šance všichni využijí.

J. JEVŤAKOVA: Dobrý den! Aljona JEVŤAKOVA, televizní kanál „Gubernija“, Voroněžská oblast.

Vladimire Vladimiroviči, řekněte, prosím, v mém regionu (patří do první desítky ve výstavbě nových bytů) nyní objemy hypoték vzrostly až na 60 procent. Jak bude v souvislosti s ekonomickou situací vypadat ona hypotéka, hypotéční úvěry a vlastně i program „Mladá rodina“?

Jestli můžu, tak ještě jedna taková související otázka. Neodpustí mi, když ji nepoložím, nebudu se moci vrátit do svého města. Řekněte mi, prosím, když jsem se připravovala na cestu, ptala jsem se známých: „Na co byste se zeptali Vladimira Putina?“ A kamarádky mé tety sborově: „Vždyť je to hlavní ženich v Rusku!“ Ano, přesně tak. Více než rok jste svobodný. Má Vladimir Vladimirovič čas na osobní život? Pokud můžete, začněte první otázkou.

V. PUTIN: Kamarádky své tety srdečně pozdravujte! Děkuji za takovou pozornost.

Pokud jde o hypotéku, je to vážná otázka, opravdu velmi vážná otázka. Samozřejmě, při 17 procentech diskontní sazby Centrální banky je složité rozvíjet hypotéku, pokud je to vůbec možné.

Musím říci, že během letošního i minulého roku se hypotéky rozvíjely rychlejším tempem, než jsme čekali. Teď mám strach, abych to nepopletl v absolutních hodnotách, ale je to více, než se očekávalo, opakuji. Kolik byla sazba u hypoték? Byla různá: nejdříve 9,5, pak 10, ale lidé si hypotéky brali aktivně.

Víc než to, poté, co diskontní sazby Centrální banky se od začátku roku zvedaly, nejdříve se zvedaly z 5,5 procent, objem hypoték neklesal. Komerční banky, ačkoliv je to divné, nezvyšovaly příslušně úroveň hypotéčních úvěrů. Držely ji. Doufám, že i nyní nebudou banky pospíchat s přehodnocováním sazeb u hypotéčních úvěrů.

Proč? Protože to je důležité i pro lidi, i pro řešení sociálních problémů, zajištění bydlení, je to důležité i pro ekonomiku, jelikož přibližně 30-35 procent z celkového objemu financování z hypoték jde bezprostředně přímo do stavebnictví, které je multiplikátorem pro celou řadu jiných odvětví průmyslu.

Ale není pochyb o tom, že jestliže se tato sazba na nějakou dobu udrží, vláda, ale i Bank Rossii se budou muset zamyslet nad speciálními nástroji pro podporu hypoték: jednak speciální hypotéky (mám na mysli mladé odborníky, mladé vědce, mladé rodiny, vojáky), ale i hypotéky obecně.

Jaké varianty jsou možné? Nejrůznější, ale podstata je v tomto: subvencování. Nic jiného nevymyslíme. Je velice důležité a je možné to udělat, aby takový segment, velice důležitý pro lidi i pro ekonomiku, byl zachován.

Říkám, proč je to možné? Řekli jsme a já jsem to zmínil ještě jednou, že diskontní sazba byla zvýšena pro zachování makroekonomické stability v zemi. A je to tak správné, protože můžeme zachovat zdravou ekonomiku, jestliže budeme vycházet právě z makroekonomické stability. A právě to je pro mne důvodem k optimistickým prohlášením, že dříve nebo později v rámci takové zdravé ekonomiky se určitě dostaneme do kladných čísel.

Ale Bank Rossii zároveň při prudkém zvýšení diskontní sazby, všimněte si, zachoval sazbu pro malé a střední podnikání ve výši 6,5 procent. Pro ostatní podnikání na základě takzvaných projektů, projektového financování ve výši 9 procent. Jen to je špatné, že do této chvíle vláda nepředložila příslušné návrhy, protože mechanismus musí fungovat právě tak.

Připomínám vám a vaším prostřednictvím všem lidem, kteří podnikají: pokud máte dobrý projekt, který má z hlediska ekonomického smysl, je výhodný a stabilní, je třeba jít do komerční banky. Tato banka se musí obrátit na příslušnou vládní komisi. Vládní komise musí potvrdit, že je to skutečně efektivní a životaschopný projekt. A banka na základě toho získá příslušnou likviditu od Centrální banky za diskontní sazbu, v daném případě 6,5 nebo 9 procent. Toto bylo pro malé a střední podnikání a pro financování projektů zachováno. Totéž nebo něco podobného je možno udělat i v případě hypotéky.

Pokud jde o Vaši tetu. Už jsem ji nechal pozdravovat, všechno je v pořádku, nemějte obavy. (Smích.)

Jeden můj přítel z Evropy, velký šéf, mi před nedávnem, po událostech minulého roku, říká: „Poslyš, máš někoho rád?“ Já říkám: „Jak to myslíš?“ – „No, miluješ někoho?“ Já říkám: „No, ano“. „A někdo miluje tebe?“ Říkám: „Ano“. Asi si myslel, že jsem úplně zdivočil. Povídá mi: „Chvála bohu“ – a hodil do sebe vodku. Takže všechno je v pořádku, nemějte obavy. S Ludmilou Alexandrovnou máme také velmi dobré, přátelské vztahy. Pravidelně se vídáme, o dětech ani nemluvím, to se rozumí samo sebou. Sice ne tak často, jak bych si přál, ale všechno je v pořádku.

Pojďme teď dát možnost položit otázku pánovi z Turecka a poté z Gruzie.

V. MAMATOV:Vladimire Vladimiroviči, dobrý den! Mamatov Vladimir, noviny „Reportér“, město Kirov, také Vjatka.

D. PESKOV: Vy ale nejste z Turecka.

V. MAMATOV:Nu, co se dá dělat, tak už se to tak. (Smích). Děkuji za aplaus.

Na pozadí globálních makroekonomických otázek a všeho ostatního absolutně kopějková otázka. Ve spojení se zemědělstvím zadávali otázku ohledně soustružníka, líbila se mi. Mám rovněž malou otázku týkající se života.

U nás v oblasti je situace stejná. U nás se vyrábí vjatský kvas.

V. PUTIN: Kvas?

V. MAMATOV:Vjatský kvas.

V. PUTIN: Mám pocit, že už jste si kvas dal. (Smích.)

V. MAMATOV:Vladimire Vladimiroviči, chtěl jsem Vás pohostit, ale ochranka mi nedovolila nic přinést.

V. PUTIN: Víte, oni někdy říkají – někdo mi něco přináší jako dárek a oni říkají: „Vladimire Vladimiroviči, budete to jíst a pít sám, nebo to budeme kontrolovat?“

V. MAMATOV: Rozumím, speciálního ochutnávače nemáte, dobře. Mám otázku. Děláme toho kvasu mnoho, velmi dobře ho děláme a dávno.

V. PUTIN: To vidím. (Smích.)

V. MAMATOV:Problém je v tom, že ani „Ašan“, ani ostatní obchodní sítě jej nechtějí, i když, co se týče chuťových kvalit a ceny, lehce překonáváme Coca-colu, Pepsi-colu, vše, co dělají. Co máme dělat s vjatským kvasem a obchodními systémy: můžeme do nich nějak vstoupit či ne?

V. PUTIN: Víte, vtip, vtipem, ale otázka je to velmi správná. Nevím, nakolik je nápoj Coca-cola škodlivý, ale mnozí odborníci říkají, že je, především pro děti. Nechci urazit Coca-colu, bože chraň, ať si to sami řeší, ale to, že máme vlastní národní nealkoholické nápoje (je to nealkoholický nápoj, že?), včetně kvasu, to je úplně jasné.

Vodu máme, mimochodem, svoji, výbornou, to je třeba bezesporu rovněž propagovat. Víte, ale nesmí se to dělat direktivně, nemůžeme vyhánět z trhu, vytvářet nepříznivé podmínky pro působení na našem trhu pro ty investory, kteří přišli, začali fungovat, vybrali určitou sféru činnosti. To nemůžeme udělat. Můžeme však pomoci získat po právu Vám patřící ruský národní trh. Není to jednoduchý proces, ale my se budeme snažit Vám pomoci.

Pojďme přece jenom dát slovo tureckému kolegovi.

F. SAFAROV: Fuad Safarov, turecká informační agentura „Džichan“.

Vážený Vladimire Vladimiroviči! Nedávno jste byl na oficiální návštěvě Turecka. Je s podivem, že po Vás si Evropané – byrokrati pospíšili a rovněž navštívili Turecko.

V. PUTIN: Kdo?

F. SAFAROV:Evropané – byrokrati. Podle všeho chtěli přemluvit Turecko, aby se připojilo k sankcím proti Rusku. Mohl byste to komentovat?

Jak hodnotíte budoucí perspektivu dvoustranných vztahů?

Druhá otázka. Existuje neuznaná země Severní Kypr, která 40 let žije se sankcemi Evropy. Očekávají od Ruska jako od velmoci, že pomůže v řešení kyperské otázky.

V. PUTIN: Začnu od konce.

Co se týče Kypru jako celku – Severního a Republiky Kypr na jihu, víte, snažíme se zaujmout vyváženou pozici a přijít k takovému řešení problému, jež by vyhovovalo jak severní, tak i jižní části ostrova, jak turecké, tak i řecké.

Máme velmi dobré vztahy s Tureckem, a to se tak či onak vztahuje i na Severní Kypr. O Řecku ani nehovořím, máme s Řeckem osobité vztahy, mám na mysli i náboženskou spojitost. To jsou konkrétní údaje, úplně lokální otázka, ale velmi důležitá pro lidi.

Budeme se, jako i dříve, snažit o vyvážené řešení bez vnějšího donucování, což je velmi důležité, aby se lidé sami mezi sebou dohodli. Když probíhá ovlivňování z vnějšku, do něčeho se nutí, vždy nemají takové dohody dlouhého trvání.

Určitý optimismus přece jenom je – někdy je to velký optimismus, jindy menší, ale přece jen kontakty jsou, na hranicích probíhá nějaká liberalizace a oslabení. Budeme se dále posunovat tímto směrem. Co se týče přemlouvání Turecka, aby se připojilo k sankcím, vůbec jsem o tom nepochyboval. Když jsem tam byl, řekl jsem panu Erdoganovi: „Možná bychom nyní o některých věcech neměli jednat veřejně, není třeba dráždit hada bosou nohou? Ale pan Erdogan je silný muž, nemohl jinak. Říkám: „Co kdybychom některé věci neoznamovali?“ On se však zamyslel a řekl: „Ne, oznámíme.“ Je to rozhodnutí našich tureckých partnerů. Říká: „Nemáme co skrývat, nikomu se nic nechystáme ukrást, vzít. Řešíme naše dvoustranné vztahy.“ Mimochodem, víte, v naší historii bylo mnoho tragického a dramatického a také mnoho dobrého v období vlády Ataturka. Co bych chtěl v tomto spojení říci? Vždyť i v Evropě se vztahy mezi různými zeměmi a národy vytvářely dost složitě. Myslím, že nám velmi dobrý příklad spolupráce, vytváření vztahů v současných podmínkách ukazují třeba Německo a Francie. Kolik spolu mezi sebou bojovaly: i První světová válka i Druhá světová válka i rok 1870 – co všechno nebylo, ale v současných podmínkách působí v rámci jednoho svazu, pracují velmi efektivně. I my musíme mít dobré příklady na paměti.

S Tureckem máme, chci to zdůraznit, mnoho totožných regionálních zájmů. Co víc, bez aktivní účasti Turecka v řešení řady regionálních otázek tyto otázky ani nemohou být vyřešeny. Proto máme velký zájem na rozvoji vztahů a budeme je rozvíjet.

V. PUTIN: „Xinhua“ nelze obejít. V Číně žije miliarda 300 milionů obyvatel.

FAN WEIGO:Děkuji. FAN WEIGO, informační agentura „Xinhua“, Čína.

Vážený pane prezidente! Jak hodnotíte rozvoj rusko-čínských vztahů v uplynulém roce? A jak vidíte perspektivy rozvoje těchto vztahů v příštím roce? Jak je známo, příští rok se v Ufě budou konat summity Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS) a BRIKS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína. Jihoafrická republika). Jak hodnotíte vzájemné působení Ruska a Číny v těchto strukturách? Mnohokrát děkuji.

V. PUTIN: Začnu od konce. Musím říci, že ŠOS, a my to víme, se vytvořila jako struktura pro řešení pohraničních otázek po rozpadu Sovětského svazu mezi Čínou a bývalými republikami Sovětského svazu. Musím říci, že v této části zapracovala velmi efektivně a splnila svůj úkol. Neměli jsme přece žádné konflikty, díky bohu, žádné pretenze jeden k druhému. Otázek bylo mnoho, jsou vyřešeny a vyřešeny s přihlédnutím k zájmům Číny a všech ostatních účastníků ŠOS, včetně Ruska.

Tato struktura však překročila rámec svých počátečních hranic už ve virtuálním smyslu tohoto slova. Vyšla za rámec těch úkolů, kvůli kterým vznikala. Proč? Proto, že byla vyžádána. To by se nestalo, jestli by mezinárodní společenství a samy země – účastnice ŠOS nepochopily a neuvědomily si, že jsou zainteresovány v další společné práci.

Nyní, víte, zájem o společnou práci v rámci ŠOS projevuje i Írán i Pákistán i Indie a řada jiných zemí, které jsou pozorovateli. Za stálé a plnoprávné členy Šanghajské organizace spolupráce se již prohlásily i Pákistán i Indie. I my nyní studujeme tuto otázku. To má bezesporu vliv i na vztahy mezi Ruskou federací a Čínskou lidovou republikou.

Dobře víme, že Čína je v porovnání s jinými zeměmi našim největším obchodně-ekonomickým partnerem. Letos bude obrat činit okolo 90 miliard a poroste, nehledě na všechny problémy ve světové ekonomice, a bude růst dál, o tom nemám vůbec žádné pochybnosti.

Náš hlavní úkol spočívá v diversifikaci našich obchodně-ekonomických styků. V tomto smyslu se hýbeme a pohybujeme se pozitivně, mám na mysli, že se stále více a více zajímáme o otázky změny struktury našeho obchodního obratu díky vysoce technologické části. Stavíme, jak víte, jaderné elektrárny a budeme je stavět dál, jestli má o to Čína zájem. Pracujeme společně ve vesmíru, na výrobě letadel a leteckých přístrojů, spolupracujeme při výrobě nových vrtulníků těžké třídy a v celé řadě jiných nových perspektivních odvětví.

A, což je nejdůležitější, máme mnoho totožných zájmů na mezinárodní aréně, to se týká i stabilizace situace na mezinárodní scéně. Úzce spolupracujeme na půdě Organizace spojených národů a v Radě bezpečnosti. Spolupráce Ruska a Číny na tomto poli je bezesporu jedním z důležitých elementů, stabilizujících současný stav ve světě.

C. WEAVER:Courtney Weaver z Financial Times.

Mám otázku ohledně Jevtušenkova. Včera byl propuštěn na svobodu. Jestliže byla vůči němu podána reálná trestní žaloba, jak to, že byl osvobozen hned poté, co společnost „Bašněft“ přešla do rukou státu? Je to pokyn pro velké ruské podnikatele, že pravidla hry v Rusku se nyní mění a může být provedena revize privatizace v Rusku?

Děkuji.

V. PUTIN: Záležitost „Bašněfti“ nemá nic společného s přezkoumáním výsledků privatizace. Proč? Protože soud nezpochybnil zákonnost privatizace, soud zpochybnil fakt předání majetku z vlastnictví Ruské federace do regionálního vlastnictví, ale nikoli fakt privatizace. Ještě jednou podtrhnu, k privatizaci to nemá žádný vztah. Jediné, z čeho podezřívají vyšetřovatelé Vyšetřovacího výboru pana Jevtušenkova, je jen to, že podle nich věděl o vysoké ceně tohoto aktiva, když už bylo ve vlastnictví subjektu federace, a podle předběžného odhadu Vyšetřovacího výboru tato cena činila okolo 5-7 miliard dolarů, on to koupil za 2 miliardy.

Ani tak nezáleží na tom, že snížil cenu při koupi, ale na tom, jak se domnívají vyšetřovatelé, že tak legalizoval, pomohl legalizovat neprávoplatným vlastníkům prodej. Po řadě iterací aktiv se nakonec stala osobním vlastnictvím, dokonce ani ne vlastnictvím Republiky Baškortostán, pomohl jakoby „vyprat“ peníze. Vyšetřování však tento fakt nedokázalo. V této části je zproštěn obvinění a co se týká převodu z vlastnictví „Systemy“ do federálního, nemá to vztah k privatizaci. Ještě jednou opakuji, podle soudu se to vztahuje jen k neodůvodněnému předání z federálního vlastnictví do regionálního. To je vše.

Doufám, že i sám systém, který mnoho udělal pro rozvoj mikroelektroniky, velmi aktivně i v jiných oblastech, nejen ve sféře PEK (Palivově-energetický komplex), obnoví své pozice na burze. Ještě o tom pohovoříme, chci se sejít s našimi předními podnikateli před Novým rokem, dělám to pravidelně, a pan Jevtušenkov je rovněž pozván na toto setkání.

D. PESKOV:Vladimire Vladimiroviči, možná přeci jen o Gruzii. Slíbil jste to.

V. PUTIN: Ano, prosím.

T. GOCIRIDZE: Už jsem si myslela, že nechcete odpovídat.

V. PUTIN: Ne-ne.

T. GOCIRIDZE: Gruzínská televizní společnost „Maestro“ Tamara Gociridze. Jaké jsou perspektivy rusko-gruzínských vztahů? Myslí si opět v Rusku, že Gruzie je odříznutý díl? Nebo existuje možnost přivést je k nějaké nové úrovni, protože za poslední období dynamika vztahů Gruzie s Evropskou unií a NATO je aktivnější než třeba s Ruskem? Nakolik uzrála situace, aby se setkalo vedení států Ruska a Gruzie? Nakolik proto vykrystalizoval důvod a témata?

A v neposlední řadě: jakou roli může hrát Rusko v regulaci konfliktu? Upřesňuji, že přiznání Ruskem dvou území Gruzie a rozmístění tam vojsk nic nemění na tom, že konflikt zůstává v podstatě nevyřešený. Co k tomu může nabídnout Rusko?

V. Putin: Vy víte, že problém stejně jako v otázce jihovýchodu Ukrajiny tkví v tom, abyste se domluvili s lidmi, kteří žijí na tom území. Svého času jsem přemlouval Michaila Saakašvili, který je nyní na útěku, mimochodem, my k tomu nemáme žádný vztah, nikdo nás, doufám, nepodezírá, že ho po celém světě pronásleduje nyní působící gruzínská vláda, není to z naší iniciativy. Dokonce mu nedají ani pracovní vízum, nakolik jsem obeznámen. Svého času jsem ho přemlouval a říkal: „Michaile Nikolajeviči, není třeba to dělat, v žádném případě nezačínejte s bojem. Ne, v žádném případě.“ Ale on začal. Výsledek je znám. Je velmi složité nyní odejít.

Chápu, je to bolest Gruzie a gruzínského lidu, rána, jež krvácí. V roce 1919 (rovněž to všichni vědí) však proběhly důležité události, kdy po rozpadu Ruského impéria Gruzie ohlásila vznik nezávislého státu a Abcházie se vyjádřila, že si přeje zůstat součástí Ruska. Opakovalo se totéž: stejná trestní operace, stejná bojová aktivita. Na to se nezapomnělo. To jsme si nevymysleli. Nás stále obviňují ze všech smrtelných hříchů, že provokujeme. Vůbec neprovokujeme. Tak to zkrátka vzniklo. Je třeba se s těmi lidmi domluvit. Jsme ochotni tomu pomoci. Poté, co byla tato upozornění ignorována, začal boj, ano, Rusko uznalo nezávislost těchto států. Je třeba vycházet z reálií.

Je možné v těchto podmínkách něco podniknout? Řeknu Vám otevřeně, je to velmi složité. Nicméně je třeba v první etapě alespoň zlepšit vztahy, mít přímé kontakty, dialog musí být politický a nikoli hned být odmítavý. Jestli se to podaří tak udělat, budeme všemi silami napomáhat tomuto procesu. K čemu přivede, nemohu nyní posoudit. Nemohu.

Co ještě?

T. GOCIRIDZE: O setkání.

V. PUTIN: O setkání. Víte, uvnitř Gruzie máme málo kontaktů, bohužel. Prakticky je možné říci, že je nemáme. Tam nekončí i vnitřněpolitický boj, to vidíme. To, co od nás žádali svého času, bylo liberalizovat dodávku gruzínského zboží na ruský trh, to jsme učinili. Jako odpověď Gruzii na její rozhodnutí nebránit připojení Ruska k Světové obchodní organizaci, nehledě na naše politické neshody. To bylo velmi zdařilé gesto ze strany gruzínského vedení a my jsme odpověděli na toto gesto otevřením našeho trhu.

Jsme i nadále připraveni pohybovat se tímto směrem. Pokud gruzínské vedení uzná za vhodné, rádi jakéhokoli zástupce gruzínského vedení – prezidenta, premiéra uvítáme v Moskvě.

D. PESKOV: Vladimire Vladimiroviči možná, že kolega je z Čečenska, proto se u nás Čečensko upomíná?

Buďte tak laskav.

A.KARIMOV: Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči!

Alvi Karimov, tiskový mluvčí vedení Čečenské republiky, moderátor, autor pořadů „Dialogy“, jehož hrdinou jste se stal Vy, za což jsem Vám velmi vděčný.

Mám takovou otázku. Samozřejmě, sankce a tak dále, nepřátelský vztah celé řady států k Rusku – to je pochopitelné. Je však smutné, že se k tomu připojily i slovanské národy, slovanské země, které jsme vždy měli za spřátelené.

V této spojitosti bych rád znal Váš názor: je možné v perspektivě stejně jako dříve, aby slovanské národy Srbsko, Polsko, Česko, Bulharsko a Rusko a tak dále vytvořily jakýsi přátelský či dokonce státní svaz? Mám na mysli v perspektivě. A aby z jedné pozice vystupovaly na mezinárodní aréně, tak jak to dělají anglojazyčné státy.

Mám další otázku. Chtěl bych podotknout, že paní Sobčaková překrucuje fakta. Ramzan Achmatovič nikdy neporušil ústavu a nikdy nedopustil, aby ji na území Čečenské republiky porušovali.

K. SOBČAKOVÁ: Tak to oznámil. To je pravda.

ALVI KARIMOV: Mlčel jsem, když jste drze, nesvědomitě lhala.

K. SOBČAKOVÁ: Mohu Vám svá slova dokázat.

D. PESKOV:Xénie, nikdo Vám nekladl překážky při zadávání dotazů.

Alvi Karimov: Chtěl bych zadat takovou otázku. Když se riskuje životy nevinných lidí, učitelů, novinářů, když umírají tvoji bojoví přátelé i zaměstnanec, který jen vykonával svoji službu a po něm zůstaly čtyři malé dívenky - sirotci, dvě z nich nemocné DMO (dětská mozková obrna), těhotná žena, a když vedení státu přesně ví, že určité rodiny byly v kontaktu s bojovníky, s bojovníky ne, ale s teroristy, bojovníci již nezůstali, když tyto rodiny žádaly o pomoc, aby byli tito lidé navráceni, neudělali to. Volali jim do lesa a říkali: „Jak tam synku, spíš? Není ti zima? – a tak dále.“

Vedení republiky říká, že se to již podle zákona nazývá podporou terorismu. Říká, že tyto lidi je třeba vést k zodpovědnosti. Co si myslíte, je třeba vůči teroristům používat celou škálu sil, prostředků a možností proto, aby nebyly v ohrožení životy stovek a tisíců lidí, vždyť v tomto případě, když by nebyla operativně přijata opatření, obětí by bylo 500, 1000 i více.

Omlouvám se za emocionálnost.

V. PUTIN: Rozumím.

Co se týče poškozených a rodin padlých. Jsem přesvědčen, že Ramzan nikdy nenechá v nouzi a bídě rodiny svých druhů ve zbrani. Jesliže bude třeba, pomůžeme i my. To zaprvé.

Zadruhé: Ohledně napomáhání, samozřejmě, všichni pomocníci musí být přizváni k odpovědnosti, ale jen v rámci platného zákonodárství, v rámci platného zákona. Co tam bylo ve skutečnosti, opakuji, bude jasné během předběžného šetření. To, že je třeba bojovat s terorismem na všech frontách, včetně elementu napomáhání, o tom není žádných pochyb. Avšak, opakuji, v rámci platného zákona.

Ohledně slovanských zemí. Víte, nacházejí se nyní v poměrně složité ekonomické situaci, a tudíž jsou i velmi závislé, závislé na tlaku. Dokonce tento tlak, spojený samozřejmě se zahraničněekonomickou konjukturou, ale částečně i se sankcemi, má vliv i na nás, ale na tyto malé země má ještě silnější vliv.

Jsou velmi závislé. Proto je jejich suverenita podrobena velké zkoušce. Jsem však přesvědčen a vím, zkrátka to vím, národ tíhne k určité, jestliže ne politické, tedy kulturní a duchovní jednotě a toto tíhnutí se zachová, zachová a nikam se neztratí, zničit ho není možné.

N. SELDEMIROVA: Dobrý den, Natalija Seldemirova, „Avtoradio“(Autorádio). Vzhledem k tomu, že představuji automobilovou stanici, témata budou odpovídající.

První, na co bych se chtěla zeptat. Když se zaváděly antisankce, začaly se šířit fámy o tom, že u nás zakáží dovážené automibily. Nyní se to již samo vyřešilo: nezakázali, protože se nyní nedovážejí kvůli kolísání kurzů. Přece jenom, čistě teoreticky – je možný zákaz dovozových automobilů?

A zadruhé. Vy to možná nevíte, ale lidé nazvali odtahovou službu „krokodýli“. Tento je milý (ukazuje hračku krokodýla), ale ve skutečnosti je všechno mnohem horší, „žerou“ všechno, na co přijdou.

Lidé už nezvládají takové pokuty, přičemž často bývají neopodstatněnými. Jestliže člověk zaparkoval před domem, pod rouškou noci mohou automobil klidně odvézt. To se teď děje v našem hlavním městě.

Přitom bylo možné dát člověku pokutu ve výši 3 000 rublů za nesprávné parkování, ale ne, oni hned odtahují. Za to se ještě musí platit peníze. Člověk potom další den musí běhat po celé Moskvě. Zkrátka, je to mnohamiliónový obchod, to je všem jasné. Co si o tom myslíte, je správné takové obírání občanů? Tím spíš v dnešní nelehké ekonomické situaci.

V. Putin: Co se týče dovážených automobilů. Skutečně, když jsme narazili na takové sankční nezákonné bezpráví, u nás ve vládě začali přemýšlet o tom, jak odpovědět. Jednou z variant odpovědi byl zákaz dovozu na ruský trh i nových i ojetých automobilů.

Proč? Protože všechny světové značky už v Rusku jsou zastoupeny. Zákaz dovozu hotové techniky nepochybně podpoří její výrobu, to zaprvé. A zadruhé, bude dostatečně přísným i pro ekonomiku těch zemí, které se zabývají touto sankční činností.

Máte úplnou pravdu, při současném kurzu by to nemělo žádný ekonomický smysl, protože kurz sám vše postavil na svá místa. Přihlížet k tomu budeme, budeme i podporovat ty výrobce, včetně zahraničních výrobců, kteří přicházejí do Ruska, souhlasí s podmínkou hluboké lokalizace – 50 a více procent.

Ohledně odtahu, samozřejmě, vše musí být do určité míry, chápete? Kromě automobilistů jsou i chodci, kteří nejsou spokojeni s tím, že v některých místech, hlavně v centru Moskvy, nejen není možné projet, ale dokonce ani projít. Proto vedení města, stejně jako v jiném hlavním městě, moskevské nevyjímaje, musí udělat pořádek. Opakuji, vše musí být s mírou a v rámci vyzkoušených pravidel. A tato pravidla, nepochybně, musí být přijata veřejně, v každém případě, musí být odsouhlasena veřejností, jestliže bude třeba tak i projednána různými společenskými organizacemi, mimo jiné i moskevským oddělením Všeruské národní fronty, Společenskou komorou a poslanci.

Jestliže jsou pravidla propracována, musí být respektována všemi – i účastníky dopravy i vedením města. Je jasné, že tyto pokuty, normy, nesmí být abnormálními, musí odpovídat úrovni příjmů. To určitě. Vůbec nevím, kolik od lidí vyžadují, ale doufám, že zdravý rozum vítězí.

Promiňte, tady je napsáno „Kaliningradka“. Pojďme si poslechnout Kaliningrad, rovněž velmi důležitý region Ruska.

J. NESMAČNAJA: Dobrý den, Vladimire Vladimiroviči!

Děkuji, že jste mi umožnil zadat Vám otázku. Jmenuji se Jelena Nesmačnaja, noviny „Kaliningradka“, pochopitelně z Kaliningradské oblasti. Všichni zřejmě chápou, že žijeme odděleni od hlavní části Ruska, u nás tak i říkají – my a velké Rusko. Bohužel, tak tomu skutečně je. Okolo nás jsou naši přátelé, bereme je jako naše přátele, často k nim jezdíme. Současně od nich často přicházejí zprávy o tom, že upevňují síly NATO, že se ze všech stran před námi opevňují, píší o tom, že je chceme napadnout. . .

V. PUTIN: A chcete?

J. NESMAČNAJA: Ne. Chtěla jsem se Vás zeptat . . .

V. PUTIN: Uklidněte se.

J. NESMAČNAJA: Ne, moje otázka se týká něčeho jiného: bude posíleno ruské seskupení v Kaliningradské oblasti?

A jestli je to možné, ještě jeden dotaz. Co bude se stavbou Baltské jaderné elektrárny? Také jedna z otázek, která lidi znepokojuje.

V. PUTIN: Stavba Baltské jaderné elektrárny, nakolik vím, probíhá a vše jde podle plánu, jak mi hlásí Kirijenko. Velmi efektivně u nás pracující firma “Rosatom“ a všechny technologie, které se nyní používají v samotném Rusku či jdou na export, jsou technologiemi tak zvané „pofukušimské“ úrovně, je to zvýšená úroveň bezpečnosti. Myslím, že nikdo z našich konkurentů zřejmě takové technologie bezpečnosti zatím ještě nepoužívá. To zaprvé.

Zadruhé, co se týče vztahů se sousedy. Vím, že na regionální úrovni se vztahy vytváří skutečně velmi dobré a přátelské, bez jakéhokoli zveličování. Vedení regionů, obecních úřadů i samotné Kaliningradské oblasti mnohokrát říkalo, že má zájem o rozvoj těchto, především pohraničních, vztahů. Do Kaliningradu jezdí mnoho i Poláků i Němců. A naši občané z Kaliningradu u nich často bývají. Domnívám se, že je třeba fobie zastavit a spolupráci rozvíjet.

Tam vidím plakát „Veteráni“. Musíme dát slovo lidem, kteří si o tom chtějí popovídat. Prosím.

A. IVANOV: Vladimire Vladimiroviči, dobrý den!

Ivanov Alexej, město Kirillov, Vologodská oblast, oblastní noviny „Nový život“.

Vážený Vladimire Vladimiroviči! V příštím roce budeme slavit 70. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce. Veteráni Velké vlastenecké války jsou Vám hluboce zavázáni za to, že se Vám podařilo zlepšit bytové podmínky všem, kdo to potřebovali.

Existuje však, bohužel, taková kategorie občanů, kteří se nazývají „pracovníci týlu“. Ti vnesli překrásný, velký, ohromný vklad do společného díla, do vítězství ve Velké vlastenecké válce. Nechystáte se Vy a vláda země zlepšit bytové podmínky právě této kategorie občanů?

Děkuji.

V. PUTIN: Vždy jsme vycházeli z toho, že i „pracovníci týlu“ i veteráni bojů v širokém smyslu tohoto slova si zasluhují zvláštní pozornost ze strany státu.

Velmi dobře znám toto téma, které jste teď nadnesl. Avšak, opakuji ještě jednou, když jsme se rozhodovali, i já osobně jsem se rozhodoval, zrychlit proces zabezpečení veteránů Velké vlastenecké války obydlím, vycházeli jsme z jednoho počtu, který činil několik desítek tisíc lidí. Když jsme to začali uskutečňovat v praxi, ukázalo se, že řeč jde o stovkách tisíc lidí, chápete? A tento počet se stále zvětšoval. Bylo to úplně nečekané nejen ze sociálního, ale i z rozpočtového hlediska.

Musíme proto zpočátku ukončit vše, co bylo naplánováno udělat pro veterány Velké vlastenecké války a, samozřejmě, přemýšlet o tom, jak pomoci lidem, kteří svou prací v týlu pomohli vítězství ve Velké vlastenecké válce.

Teď o tom hovořím velmi obezřetně, protože musíme před tím, než něco veřejně prohlásíme, a to je velmi veřejné prohlášení, po celé zemi, musíme propočítat každý krok, zvláště v současných podmínkách.

Červená tabulka, slečna sedí skromně bez naděje na to, že si jí všimnou. Prosím.

L. NALBANDJAN: Dobrý den! Děkuji, že jste si mne všimnul. Liana Nalbandjan, novinářka „Sobesednika“.

Letos neustále slavíme Váš rekordní rating oblíbenosti u lidí. Nedávno jeden ze sociologických fondů provedl průzkum, podle kterého Vás Rusové označili jako člověka roku mezi ruskými politiky. Problém tkví v tom, že Vaši nejbližší konkurenti získali dvě až čtyři procenta, to znamená, že jste měl velký předstih. Nepřivádí Vás do rozpaků takové absolutní prvenství a tím pádem i osamocení na politickém poli?

Děkuji.

V. PUTIN: Nenudím se, nemusíte si kvůli tomu dělat starosti. (Smích v sále.) A potom, mnohokrát jsem se již k tomu vyjadřoval. To vše jsou ještě nevychladlé záležitosti a je třeba k tomu zaujmout seriózní postoj. Co to znamená seriózní postoj v mém pojetí? Věci je třeba řešit, práci dělat a nepřemýšlet o tom, jak by co uchovat: nadbytečný služební telefon či rating. Jakmile začneš přemýšlet o udržení nějakých ratingů, v ten moment začne padat, protože místo konkrétní práce začíná profanace.

Dosud mne takový způsob práce nezklamal. Doufám, že si ho uchovám i v budoucnu a ještě doufám, že bude přinášet kladné výsledky. Především proto, aby to nebylo zaznamenáno na papíře, ale v životě země. Aby bylo lépe lidem – to je to, o co se budeme snažit.

Prosím, slečna se šátečkem.

J. VINOKUROVA: Děkuji, jinak by mne vedení zabilo.

V. PUTIN: To tedy jsou u nás hromadné sdělovací prostředky svobodné.

J. VINOKUROVA: Vladimire Vladimiroviči, chtěla bych pokračovat v tématu, jež začali moji kolegové, tématu „páté kolony“,tématu nepřátel Ruska a zeptat se Vás, jestli pokládáte některé kategorie lidí za nepřátele Ruska, především ty vedoucí státních korporací, kteří zpočátku prosí, aby jim půjčili triliony z rozpočtu, potom za miliony nakoupí eifony, poté dají na trh země obligace a rovněž si nezapomenou vyplatit milionové bonusy; takoví úředníci, dokonce i ve Vašem okolí, kteří skutečně žijí v palácích, když vezmeme v potaz, že naše babičky nyní počítají každou kopějku na chleba; ti lidé, kteří řídí státní televizní kanály, ukazují náměty o ukřižovaných dětech, vytvářejí náš záporný image na Západě a škodí i Vašemu osobnímu image, znesnadňují jednací proces a vyvolávají nesváry; ti politici, kteří během měsíců silného napětí pro nás pro všechny, myslím, že pro Vás rovněž, otevřeně vyzývali k tomu, aby Rusko začalo agresivní válku, to jest v podstatě prováděli trestný čin, a ti siláci, kteří zůstavali vůči tomu absolutně nezúčastněni, ale vydělili celý oddíl vyšetřovatelů pro to, aby vyšetřili případ o údajné krádeži obrazů stoupenci Navalného, vezmeme-li v potaz, že autor obrazů prohlašoval, že k žádné krádeži nedošlo, to opět nejen škodí našemu image na Západě, ale i zhoršuje naši současnou situaci.

A jako poslední, Vladimire Vladimiroviči, jaký roční plat má Igor Ivanovič Sečin?

Mnohokrát Vám děkuji.

V. PUTIN: Plat Sečina neznám. Opravdu, ani svůj plat, přináší ho, ukládám ho na účet a ani ho nepočítám. A co se týče Sečina, opravdu nevím, vím však, že zaměstnanci našich velkých společností pobírají velmi solidní peníze. Nesmíme se však dívat na úroveň jejich platů v porovnání s průměrným platem v zemi, i když to neustále musíme mít na zřeteli, ale hledět na to, kolik dostávají jejich kolegové ve stejných korporacích jinde na světě. Protože dnes na tom místě pracuje Sečin, zítra možná pozveme nějakého zahraničního odborníka. Proto, abychom mohli pozvat odborníka – nechci, aby to vypadalo, že se chystáme Sečina propustit, bude pracovat, pracuje mimochodem dostatečně dobře a efektivně, ukázal se jako efektivní manažer, nyní však není řeč o něm, říkám to proto, že do některých firem musíme pozvat i zahraniční odborníky a nemůžeme cizinci platit jeden plat a našim lidem jiný. To se musí srovnávat jako celek podle odvětví už ve světovém měřítku. Promiňte mi proto, ale takový populismus není na místě. Ale, samozřejmě, je třeba dodržovat elementy sociální spravedlnosti. V čem se mohou projevit? V tak zvaných „zlatých padácích“, to určitě. Souhlasím s poslanci Státní dumy i s vládou, že tyto „padáky“ je třeba vymést. Děláme to nejen my, dělají to i v jiných zemích a je třeba dělat to i v budoucnu. A teď ohledně úředníků z mého nejbližšího okolí. V mém nejbližším okolí úředníci nejsou a doufám, že nikdy nebudou. Jsou to všichni kolegové, ale s nikým z nich se nesbližuji ani nechystám sbližovat. Existuje určitá státní funkce, kterou když chcete plnit správně, prakticky neumožňuje s někým se lidsky sblížit. Dávno jsem si to uvědomil, pochopil a proto se snažím držet si od všech určitý odstup, spolupracovat přátelsky, s plným vědomím odpovědnosti, která před lidmi stojí. Je samozřejmě možné tyto úředníky stále propírat, ale je třeba mít na paměti, že od jejich efektivní práce závisí osudy milionů a milionů našich občanů, jejich sociální a ekonomický stav.

Jsou v činech některých příznaky toho, že přehánějí? Zřejmě jsou. To se stáva vždy a všude. Je třeba to pozorně sledovat. A jesliže zástupci hromadných sdělovacích prostředků si toho budou všímat, bude to nejlepší způsob, jak bojovat se všelijakými chybami, včetně těch ve vztahu k opozicí. Některé z těchto lidí jste nyní zmínila. Každý má právo na vlastní názor. Každý má právo vyjádřit svůj postoj, ale ještě jednou opakuji, v rámci platného zákona, aby nerozkolísal zemi a nepřivlastňoval si monopol na pravdu v poslední instanci.

Pojďme nyní na Írán.

R. SAFAROV: Radžab Safarov, časopis „Dělovoj Iran“ (Obchodní Írán).

Vladimire Vladimiroviči, přesně před rokem jste zde, v tomto auditoriu, prohlásil, že „Írán je náš soused, je to náš prioritní partner“ . . .

Cituji Vás.

V. PUTIN: Děkuji za důvěru.

R. SAFAROV: Že „se chystáme rozvíjet vztahy ve všech oblastech s touto zemí. Je to principiální volba, naše principiální volba.“ Rok uplynul, ve skutečnosti se obrat zboží zmenšil, žádné zvláštní kontakty, které by napomohly uzavření konkrétních, velkých dohod, se nezdařily. Írán nezvou do ŠOS, Írán není v Euroasijském společenství, Írán se ve skutečnosti neúčastní velkých energetických projektů. Ta velká smlouva o ropě, která byla začátkem roku podepsána, zústala nerealizována.

Co víc, ve skutečnosti vycházím z toho, že obrat zboží, který je letos, je o půl procenta menší než obrat zboží Ruska s jinými zeměmi.

A vzniká paradox. Nikdo v Rusku neodpovídá za tuto situaci, ani jeden úředník, ani jeden státní činitel nenese odpovědnost za snížení obratu zboží s Íránem. Možná byste mohl popřemýšlet a jmenovat zplnomocněné zástupce prezidenta či vlády, aby každý podle hlavních zemí odpovídal právě za obrat zboží a rozvoj obchodně-ekonomických vztahů?

A poslední. Od činnosti velvyslanců mnohé závisí. Možná by mělo smysl jinak pohlédnout na činnost velvyslanců? Jestliže velvyslanec během jednoho roku nerozvíjí či nenapomáhá obchodně-ekonomickým vztahům zlepšit se alespoň o 5 procent, dostane vážné napomenutí. Jestli i druhý rok není vidět žádný rozvoj, mělo by možná smysl velvyslance vyměnit?

Ve skutečnosti vycházím z toho, že na vzájemném působení nás a Vás (ve smyslu vzájemné spolupráce s Íránem) mnohé závisí. Loni jste sliboval, že navštívíte Írán, ale to se nestalo. Sliboval jste, že bude podepsána velká hospodářská smlouva s Íránem, také se to nestalo. Já to nechápu: buď se ve Vaší strategii něco změnilo, nebo Váš štáb neplní Vaše nařízení?

V. PUTIN: Zaprvé, ohledně velvyslanců. Mezi povinnosti velvyslance samozřejmě patří neustálé zlepšování mezistátních styků, ale přímo do jeho povinností nespadá zvyšování obratu zboží. Když budeme jednat v souladu s Vašimi radami, budeme muset mít velvyslanců velkou zásobu. A jaká bude efektivita práce diplomatické mise v té či oné zemi, rozhoduje ministr zahraničních věcí a, nakonec, Váš věrný sluha, podle zpráv Ministerstva zahraničních věcí. My se určitě podíváme, i po Vašem vystoupení, na efektivitu činnosti našeho velvyslanectví, ale celkově jsme spokojeni s tím, jak pracují.

Co se týče obratu zboží, opravdu se poněkud snižil. Jednali jsme o tom i s prezidentem Íránu. Pokoušíme se zlepšit obrat zboží, jeho strukturu a objem.

Nezávisí to jen na nás. Závisí to i na situaci, která se vytváří ve světové ekonomice. Jsou to procesy čistě objektivního charakteru, protože Írán je rovněž zemí, kde se těží ropa a zemní plyn a ve značné míře ekonomika Íránu je tak či onak spojena se světovým ropným a plynovým sektorem. Nyní se všichni stáváme svědky snižování cen energetických zdrojů, ropy. Existuje mnoho všelijakých názorů, proč se tak děje. Buď je to nějaká domluva mezi Saudskou Arábií a Spojenými státy, aby byl potrestán Írán, aby mohly ovlivňovat ekonomiku Ruska, Venezuelu a tak dále.

Možná je to tak, možná i ne. Možná je to jen boj tradičních výrobců surovin s břidličnatou ropou a brzy ( již se prakticky přiblížila ke své nulové výrobní ceně) se může snížit, a jestli ji ještě tak podržet, ve výsledku se vše rozpadne a ceny půjdou nahoru. S jistotou to nemůžeme říci. Mohou být stejné zájmy, řekněme, administrace USA a ostatních těžařů surovin? Mohou. Protože administrace, v podstatě, velmi klidně reaguje na ty vklady, které uskutečnily soukromé společnosti do těžby břidličnaté ropy. Pro ně je podstatná obecná úroveň cen.

Když se tato úroveň bude neustále držet nízko, nakonec společnosti přestanou vkládat do složitě získávaných zásob, do nových nalezišť, a na pozadí světové ekonomiky to někdy tak poskočí, že to v podstatě bude špatné i pro průmyslově vyspělé země. Mnozí to chápou.

Mimochodem, naši čínští přátelé to velmi dobře chápou. Nejsou zainteresováni v tom, aby ropa spadla příliš nízko a byla na té úrovni dlouho. Írán od toho závisí, s tím se nedá nic dělat. Hledáme možnosti diversifikace spolupráce s Íránem a budeme tak činit i nadále. A děláme to upřímně.

Něco se daří, něco ne. Pracujeme i v oblasti strojírenství, v oblasti výroby letadel, hledáme jiné možnosti diversifikace kromě ropného a plynového sektoru, ale ta smlouva, o které jste hovořil, my jsme se opravdu snažili o její realizaci. Nemáte pravdu, když říkáte, že za to nikdo nezodpovídá. Náš ministr pro energetiku byl nejednou v Íránu a zval tam své partnery.

Byl to velmi složitý proces hledání kompromisního, oboustranně přijatelného řešení. Nakonec bylo nalezeno. Tam je to velmi složité s výpočty, je tam celý komplex problémů, ale obecně jsme je vyřešili. Je však třeba snahy z obou stran, aby tyto smlouvy, včetně těch v oblasti ropy, byly výhodné.

Vláda přece nebude realizovat íránskou ropu, to musí udělat odpovídající společnosti, je však třeba, aby tyto smlouvy byly pro ně výhodné. To není jednoduché, ale jsme upřímně zainteresováni a budeme to dělat, budeme pracovat na vyhledávání cest rozšiřování, zvyšování našeho obratu zboží. Samozřejmě budeme společně pracovat s našimi íránskými partnery a přáteli na řešení íránského jaderného programu. Myslím si, že jsme velmi blízko k řešení tohoto problému. Íránské vedení demonstruje velkou pružnost, dle mého opravdu velkou pružnost. Dokonce ani moc nerozumím, proč dosud nebylo podepsáno konečné řešení ohledně íránského jaderného programu, doufám, že se tak stane v nejbližší době. A jestli se to stane, myslím, že brzy uvidíme podstatné změny i v našich ekonomických vztazích.

R. SAFAROV: A vaše cesta do Teheránu?

V. PUTIN: Moje cesta do Teheránu je zcela možná. Odsouhlasíme to přes diplomatické kanály v příhodné době jak pro naše partnery, tak i pro mne. Byl jsem v Teheránu . . .

Chápete, cesta není důležitá kvůli cestě. Přijedu do Teheránu, co tam budu dělat? Setkáme se s prezidentem, ale já jsem se s ním sešel nedávno a ne jednou. Budeme i nadále podporovat vztahy. Jestliže uvidíme, že je potřeba další návštěva, nejsou v tom žádná omezení. Chápete, nemáme žádná omezení, spojená s jakýmkoli vnějším tlakem. Slíbili jsme, že postavíme jadernou elektrárnu, tak to taky uděláme.

Teď jsme podepsali nové smlouvy pro prodloužení naší společné práce. Takže otázka má čistě technický charakter. Budeme pracovat.

Tam sedí slečna, na plakátě má napsáno „máma“.

Prosím.

O. PANINA: Mnohokrát děkuji, Vladimire Vladimiroviči.

Olga panina, časopis „Otkrytaja Rossija“ (Otevřené Rusko). Jsem předsedkyní Všeruského veřejného hnutí „Svaz matek Ruska“, mnohonásobná matka.

Otázka je následující. Nedávno v hromadných sdělovacích prostředcích proběhla informace o tom, že ve Státní dumě je v jednání projekt zákona o znovuzrození v Rusku titulu „hrdinná matka“, který následně počítá s určitými výhodami v oblasti penzijního zabezpečení a jednorázových výplat.

Otázka zní: podporujete možnost obnovení tohoto titulu, přirozeně v současných reáliích, a jestli ano, mohl byste osobně pomoci k rychlejšímu přijetí daného projekta zákona či nějak uvést podobný návrh?

Děkuji.

V. PUTIN: Vy víte, jaký mám vztah ke všemu, co je spojeno s demografií. Sem patří podpora rodiny, podpora mnohadětných rodin, podpora žen, které se rozhodly porodit dítě – druhé, další, první dítě, to není podstatné. Je to velmi důležitá otázka. Týká se to i materiálního i morálního aspektu. A proto, samozřejmě, budu připraven podpořit vše, co je spojeno s podporou rodiny, mateřství a dětství.

Když jsme zaváděli mateřský kapitál, tehdy jsem hned zpočátku, jestli si pamatujete, hovořil o tom, že se to děje za účelem materiální a morální podpory žen. A muži naší země to velmi dobře chápou, vidím, že toto rozhodnutí má podporu nejen u ženské části naší společnosti, ale i mužské, protože na mužích leží hlavní tíha, vždy leží na jejich bedrech. Milujeme přece své ženy, proto i muži to podporují. I nadále tak budeme dělat. Opakuji, i materiálně budeme hledat doplňkové možnosti, budeme vymýšlet jakékoli kroky, spojené s morální podporou.

Podívám se, v jakém stadiu se nachází tento projekt zákona. Nevidím žádné, absolutně žádné překážky pro to, aby tento projekt zákona šel dál. Víte, že již více než tři hodiny s Vámi pracujeme. Budeme muset postupně končit. Poslední tři otázky. Pro TV.

N. PĚŠECHONOVA: Naděžda Pěšechonova, televizní společnost 2TV. Zastupujeme televizní kanál „Volgograd-1“ z Volgogradu.

Mnoho jste hovořil o tom, že je třeba vytvořit veřejnou nezávislou televizi a současně od 1. ledna 2015 začne platit zákon o zákazu reklamy na placených kanálech. Nezdá se Vám, že tento zákon protiřečí politice otevřené televize, nenacházející se pod kontrolou? Protože dostupné kanály stejně dostávají dotace z rozpočtu různých úrovní a nemohou být nezávislé.

A osobní dotaz. U nás se televizní kanál šíří pomocí kabelových sítí. Přirozeně nejsme placený televizní kanál, ale platíme kabelovým sítím za to, abychom na nich mohli být. Dokonce ani naši právníci nechápou, jestli se tento zákon dotkne takových kanálů, jako je náš.

Mnohokrát děkuji.

V. PUTIN: Víte, bojím se, že detailně nepopíšu situaci, která tam vzniká, ale ta situace se vytváří čistě z ekonomických důvodů. Reklamní trh v těch podmínkách, ve kterých žijeme, je vždy omezován. Musíme se rozhodnout: buď musí být federální kanály podporovány přímo z federálního rozpočtu, což je dost složité, protože máme i jiné problémy, spojené se zabezpečením důchodů, podpor – armáda, a všechno možné, vše, co je přímo spojenos rozpočtem, nebo jim přece jenom umožníme využít ty zmenšující se objemy reklamního trhu, který se nachází v Rusku.

To nebylo naše rozhodnutí, ani to nebyl náš návrh. Nebylo to inciováno vládou. Tato rozhodnutí byla iniciována zástupci médií, přesněji vedením těchto kanálů. Není jasné, zda je to dobře či špatně, ale logika spočívá v tom, že pokud existují kabelové kanály, nikdo je neruší, je tudíž třeba, aby se samy naučily vydělávat peníze, včetně toho, že přejdou na platný systém práce. A potom to bude na auditoriu – chtějí za to lidé platit či nikoli.

S. ABLJAJEVA: Dobrý den!

Zastupuji první krymsko-tatarský kanál, televizní kanál ATR, Krym, Simferopol.

Ještě na jaře jste přijal nařízení o ospravedlnění deportovaných národů z Krymu. Bohužel, místní vedení nedělá žádné reálné kroky pro realizaci tohoto nařízení. Co si o tom myslíte, proč nebylo nařízení dosud realizováno?

Děkuji.

V. PUTIN: Nemyslím si, že nebylo realizováno. A řeknu proč. Zaprvé, nikdo je nemůže zrušit, ani místní vedení, ani nikdo jiný. Vyhlásili jsme politickou rehabilitaci všech pronásledovaných národů: i krymsko-tatarského národa i Němců i Řeků i Arménů i Bulharů – všech lidí, kteří byli pronásledováni. Podle mého to má dostatečně velký politicko-morální význam.

To ale zdaleka není vše. Oznámili jsme, a bylo to přijato na federální úrovni a vy jste teď připomněla nařízení, oznámili jsme a přijali rozhodnutí o tom, že všechny základní jazyky na poloostrově: ruský, ukrajinský, krymsko-tatarský – jsou státními jazyky, což dříve nikdy v historii krymsko-tatarského národa nebylo. To je rovněž velmi důležitá věc, jež se týká celkového morálního stavu krymsko-tatarského národa, aby se cítili rovnocennými občany Ruské federace. Samozřejmě, vše to musí být realizováno pomalu na regionální úrovni.

A to ještě není všechno. Nejdůležitější otázkou je, samozřejmě, otázka legalizace půdy. Chápu, že je to složité. Krymsko-tatarské obyvatelstvo tvoří jen část lidí, kteří žijí na Krymu. Vím, že zdaleka ne všichni souhlasí s takovým řešením, protože říkají: jestli budeme neustále legalizovat samoovládnutí, pořádek se nikdy nepodaří nastolit.

Domnívám se však a prosím, aby mě lidé, kteří žijí na Krymu, vyslechli a pochopili. Přece jenom otázka pronásledovaných národů – to je zvláštní téma. A stát zůstal mnohé dlužen těmto lidem. Je třeba tuto stránku uzavřít a poté prohlásit, že jsou si všichni rovni.

A je třeba dodržovat zákon. Ať je člověk jakékoli národnosti či etnické skupiny, všichni musí stejně dodržovat zákon. A, samozřejmě, místní vláda musí najít pro všechny přijatelná řešení, která by umožňovala implementovat vše, co je uvedeno v zákoně. Vím, že se to projednává v krymském parlamentu. Jestliže dosud není takové konečné rozhodnutí, musí se objevit. To je za další.

A, nakonec, ještě jedna otázka. Vytváříme program, podle kterého všechny dříve pronásledované národy, včetně krymsko-tatarského národa, musí pocítit podporu v ekonomice a sociální sféře: stavba silnic, mateřských škol a další sociální infrastruktury.

To, bohužel, není otázka, která se řeší ze dne na den, ale nikdo na ni nezapomíná. Proč ne ze dne na den? Ne proto, že nejsou peníze, i když peněz nikdy není dost, dokonce i v nejbohatších letech nestačí, ale proto, že je to potřeba propracovat. Je třeba pochopit, kde stavět, kolik stavět, jak stavět a tak dále. To určitě uděláme.

A závěrečná otázka. Pojďme se bavit o ekonomice. Začali jsme ekonomikou, pojďme ekonomikou i zakončit.

A.KOLJANDR: Vladimire Vladimiroviči, říkal jste, že rubl klesá a ekonomické problémy vznikly kvůli pádu cen za ropu. Rubl však začal padat už v roce 2013, investice přestaly jít do ekonomiky ještě dříve. O ekonomických problémech ministři ekonomického bloku ve vládě hovořili před tím, než začal rubl padat. To je jako s nachlazením: zdravý člověk nachlazení absolvuje vestoje - na nohách, nemocný člověk je prožívá velmi těžce.

Nezdá se Vám, že ekonomické problémy jsou následkem kádrových, vnitřněpolitických a vněpolitických kroků posledních, řekněme, dvou až tří let? Domníváte se, že vy osobně nesete zodpovědnost za tyto kroky – pád dolaru a ekonomické problémy?

A poslední dotaz. Už jste se rozhodl, zda budete kandidovat v příštím období a bude toto Vaše rozhodnutí záviset na kurzu rublu a ekonomiky?

V. PUTIN: Bude to záviset od celkových výsledků práce v zemi i na prezidentské i na vládní úrovni i na úrovni Centrální banky. Přijímat rozhodnutí o prezidentských volbách 2018 je ještě brzo pro kohokoli.

Je třeba usilovně pracovat v zájmu občanů Ruské federace. A podle výsledků a podle nálady ve společnosti bude možné posoudit, kdo má jít do voleb v roce 2018. To zaprvé.

Zadruhé. Odpovědnost za všechno, co se děje v zemi, vždy leží na hlavě státu a dále podle úřadu dolů. Této zodpovědnosti se nikdy nezříkám a ani se nechystám zříkat.

Nakonec, ohledně kádrových chyb a tak dále. Chyby se vyskytují stále. Obecně, opakuji, musí být zvýšena osobní zodpovědnost i zaměstnanců Centrální banky i odpovědnost zaměstnanců vlády Ruské federace za výsledky práce na každém úseku, který jim byl svěřen.

Spolu s tím se domnívám, že administrativní struktury jako celek, vládní i finanční vedení, úkoly a problémy, před kterými nyní stojí naše země, zvládají.

Jako celek hodnotím politiku vlády i Centrální banky jako správnou. Dává nám všechny předpoklady domnívat se, že když ochráníme makroekonomickou stabilitu a zdravý stav samotné ekonomiky, opírajíce se při tom na zásoby, které máme, můžeme vyřešit i sociální úkoly, které byly uvedeny v nařízeních 2012. roku a vyjít z té situace, která vznikla v současnosti, buď v nejbližší, nebo střednědobé perspektivě.

Řekl jsem – proč. Protože ekonomika se nevyhnutelně přizpůsobí podmínkám nízkých cen na energetické zdroje a určitě se bude diversifikovat.

Zadruhé. Dokonce, i když vycházíme z toho, že nízké ceny energetických zdrojů zůstanou a dokonce se budou ještě snižovat, nezbytně přijde moment, kdy proběhne jejich plánovaný vzrůst vzhledem k růstu světové ekonomiky a potřebám v energetických zdrojích.

Nepochybuji, že to tak bude. Jak to bude, jak bude pracovat oficiální vedení – administrativní, finanční, vládní - uvidíme a budeme hodnotit jejich práci podle výsledků.

Jedním si však můžeme být jisti, tím, že toto období překonáme a z nelehké dnešní situace se dostaneme, upevníme své pozice i uvnitř země i ve světové ekonomice i na mezinárodní aréně. Mám na mysli, že všechny zásoby, které potřebujeme pro plnění nejen sociálních povinností, ale i pro rozvoj obranné sféry, pro modernizaci armády, loďstva, všechny je máme, jsou zabezpečeny a, nepochybně, se všechny tyto plány budou realizovat.

Nejdůležitější je zabezpečit sociální blahobyt lidí, provést indexaci důchodů nehledě na určité zmenšení rozpočtu. Podaří se nám to udělat či nepodaří? Určitě podaří.

V příštím roce provedeme indexaci důchodů nikoli podle předpokládané, ale podle faktické inflace. Těmto otázkám – otázkám sociálního blahobytu občanů budeme v nadcházejícím období věnovat zvláštní pozornost. Jsem přesvědčen o tom, že všechny tyto otázky budou vyřešeny.

Mnohokrát vám děkuji za pozornost. Blahopřeji všem k nadcházejícímu Novému roku!

Vyšlo: Velvyslanectví Ruské Federace v ČR

Comments

comments