AUTOR: Michail Děljagin
Zemědělské sankce, které zavedlo Rusko, otevírají prostor pro rozvoj národního zemědělského sektoru ekonomiky. Pokud se využije šance, tak velmi pravděpodobným následkem může byt to, že po zrušení zákazu na ruském trhu se již nenajde místo pro mnohé evropské konkurenty. O tom, jaké perspektivy slibuje proces nahrazení importu v ruském zemědělství, a o tom, co mají v takové situaci dělat pobaltské státy, pověděl pro portál RuBaltic.Ru ředitel Institutu problémů globalizace, člen dozorčí rady a stály autor v mezinárodním analytickém časopisu “Geopolitika”, doktor ekonomických věd Michail Děljagin:
- Michail Genadjevič, nedávno Rusko uvalilo sankce proti evropským zemím, které zase ze své strany podpořili anti-ruské akce. Která ze stran v důsledku bude trpět nejvíce, a kdo zůstane ve výhodě?
- Výhodu má USA, které vytvářejí potíže svým konkurentům - EU a Rusku. Evropské sankce jsou zaměřené na to, že ruské společnosti nebudou schopní se refinancovat v EU. Musíme normalizovat svou hospodářskou politiku. V současné době je v zemi vytvořen umělý finanční hladomor, stát odvádí peníze za hranice a ruské společnosti se refinancují v EU ze svých vlastních peněz, ze stejných peněz, kterými zaplatili daně, a které stát odvedl do finančního systému EU. Pokud se nám podaří normalizovat tento systém, přestaneme odvádět peníze daňových poplatníku do EU a začneme je vytvářet uvnitř státu, pak sankce budou pro nás nepostřehnutelné. Co se týče ruských sankci vůči EU, tak 12 miliard eur, pokud jde o všechny země jako celek, si EU může nevšímat.
EU si nevšímá některých svých členů, jako jsou pobaltské země. To je správně, s ohledem na úroveň těchto zemí a povahu jejich politických elit.
- Můžeme říci, že zákaz dovozu některých evropských výrobků je příležitosti pro růst ruské ekonomiky?
- Nemluvil bych celkově o ekonomice, ale o zemědělství určitě ano. Situace je však v každém sektoru odlišná. Zákaz více než 10% ruské spotřeby se týká pouze 3 sektorů.
Maso je nejednodušší na pochopení. Když jsme vstoupili do WTO, tak celý průmysl dostal obrovskou ránu. Zisk z nejnovějších a nejlepších chovů prasat za pouhý jeden den klesl 3 krát, z 29% na 9%. Soukromé farmy, na půlce z nichž se pěstuje vepřové maso, začaly prodělávat. Přitom, musíme chápat, že prase roste velmi rychle, takže to všechno vykompenzujeme za rok.
Můžeme jen litovat toho, že sankce jsou uvalené jen na rok, a nikoli na 3 nebo 5 let, a v nejlepším případě - napořád.
Druhým sektorem je ryba. Problémem je, že velkou části evropského exportu do Ruska jsou ruské ryby, které byly ulovené ruskými rybáři. Cizinci jí pouze na oceánu naloží na svoje lodě a pak nám jí prodají zpátky ve zpracované formě v nádržích. Pokud se podaří tento byznys zlomit, pak by to bylo velmi dobrý.
Ovoce a zelenina jsou dalším sektorem. Z jedné strany, samozřejmě, banány v Rusku nerostou, ale to ani ve většině zemí EU. Pokud je začneme kupovat přímo od výrobce, a nikoliv od evropských a amerických překupníků, určitě to prospěje. Nakupujeme v Evropě brusinky a ostružiny. Ale to je přece nesmysl, všechno roste u nás.
- Mnozí odborníci se domnívají, že po roce úspěšné spolupráce s Latinskou Amerikou, Tureckem a některými dalšími zeměmi, Rusko už nebude chtít se vrátit do nákupní interakce s EU. Jsou ty domněnky pravdivé?
- Obchod s Latinskou Amerikou je specifickou věci. Norové již uvedli, že budou prodávat část své produkce přes Chile. Norsko má v této zemi určitý počet firem.
Rusko nebude věnovat pozornost tomuto druhu věci, tady sankce nebudou fungovat. Bělorusko se chystá stát největším světovým vývozcem ústřic a jablek. Můžou se objevit běloruské ústřice a další věci. Pokud sankce budou fungovat, tak tady zase všechno závisí na sektoru. Myslím si, že vepřové maso od nikoho kupovat nebudeme. Na co ?
- Zpátky k pobaltským státům: export do Ruska tvořil velkou část jejích trhu …
- Politické elity v těchto zemích jsou hlavní rusofóbní silou v EU. Pokud se rozhodly spáchat sebevraždu, pak je to jejich svobodné a demokratické právo.
- Pobaltí už opravdu dlouho se chtělo zbavit “ekonomické závislosti” na Rusku. To znamená, že by se měli sankcím spíše radovat? Žádný důvod, proč se vrátit na ruský trh přece není ne?
- Přednášel jsem hodně krát v Lotyšsku a Estonsku. Když jsem lidem říkal, že jejich apartheid je neziskový, tak to snášeli. Sebeovládání ztrácely pouze v jednom případě:
Když jsem vysvětloval, že současná situace se liší od jejich minulé nezávislosti v meziválečném období pouze v jediné věci: Rudá armáda už nepřijde a oni budou muset řešit své problémy sami.
6 miliónů lidí, kteří žijí na tomto pásu podél Baltského moře, byli důležitým strategickým zdrojem v třicátých letech XX století. Teď už nejsou ničím výjimečným. V sovětských dobách jsem myslel, že Palanga, Jurmala, Nida jsou jedinečná místa s písečnými dunami a borovicemi na pláži. Ale, víte, v Turecku, Španělsku, Francii atd jsou taky písek a moře! To vše je zajímavé jen pro nostalgické staré lidi, kteří byli kdysi v Jurmale a jezdí tam pořád.
Pobaltské státy si myslí, že mají nějakou hodnotu. Ano, v SSSR hrály důležitou roli, byly nejrozvinutější oblastí. Ale oni se dobrovolně rozhodli stát nejvíce zaostalou části jiného světa a jejich problémy už nikoho kromě nich nezajímají.
Jejich ministr chce mluvit s našim, aniž by si uvědomil, že z hlediska ekonomiky, může mluvit jen se zástupcem vedoucího katedry.
rubaltic.ru 13.08.2014
ZDROJ: Izborskij Klub
